Svátek má: Květoslava

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Co řekl 1. července prezident Si

Mnozí ze čtenářů vědí, že 1. července v Pekingu se konala oslava stého výročí komunistické strany Číny.

Na oslavě vystoupil s referátem předseda komunistické strany a prezident ČLR Si Ťin-pching. S referátem v angličtině, dvoudílným příspěvkem v němčině kolegy Dennise Simona napsaného pro RT DE (https://de.rt.com/meinung/120057-geheimrezept-fur-erfolg-chinesischen-kommunismus/, https://de.rt.com/meinung/120115-das-geheimrezept-fuer-den-erfolg-des-chinesischen-kommunismus-teil-2/) a probíhajícími změnami v Ruské federaci po rozhovoru prezidenta Putina s občany jsem se seznámil v Mariánských lázních. Plánoval jsem vypustit z hlavy politiku a sledování dění ve světě na několik týdnů, ale dotazy spřízněných duší a význam referátu a změn mně přinutily změnit plán. Nebudu popisovat jejich jednotlivé části. Soustředím se na několik aspektů s významem pro svět, komunistické strany v blízkém zahraničí a v ČR.  I proto příspěvek začínám závěrem referátu (ve vlastním překladu):

Před sto lety, v době jejího založení, měla komunistická strana Číny jen padesát zvláštních členů a dnes se stala největší vládnoucí stranou na světě s více než 95 miliony členů v obrovské zemi s počtem obyvatel více než 1,4 miliardy lidí. To má významný vliv na dění ve světě. Před sto lety se čínský národ představil světu ve stavu úplného úpadku. A dnes svět čelí národu, který se vyvíjí rychle a kráčí k jeho velkému obrození. Za sto let komunistická strana úspěšně splnila poslání, které jí bylo svěřeno historií a lidmi. Nyní se tyto (historie a lidi) spojují a vedou čínskou společnost na cestu k dosažení cíle stanoveného komunistickou stranou ČLR.

Těmito slovy v závěru svého projevu Si Ťin-pching vybízí stranu, aby pamatovala na své historické poslání a neúnavně posilovala své ideály a přesvědčení. Zmíněná trojice vedla k překonání chudoby v ČLR a budování společnosti střední třídy. Tento úkol byl stanoven v roce 2012 na XVIII. sjezdu Komunistické strany ČLR jejím současným předsedou. Splnění úkolu bylo v projevu prohlášeno za jedinečný úspěch. S tím nelze nic jiného než souhlasit, přestože existují méně známá a neznámá rizika. Žádný stát na světě, kromě SSSR něco podobného v takovém rozsahu a časovém období neuskutečnil. Proto ČLR si zaslouží respekt a obdiv.

Vítězství nad chudobou a budování mírně prosperující společnosti se časově shoduje se stoletým výročím komunistické strany Číny a proklamovaným přechodem k vybudování modernizovaného socialistického státu k roku 2049 - stému výročí založení ČLR. Koncept dvou století počítá s přechodným dokončením socialistické modernizace v roce 2035. Ta představuje klíčovou etapu na cestě k cíli: čínský sen o velkém oživení čínského národa.

Pro komunistické a levicové strany a vlády Evropy a také současnou Ruskou federaci se mi jeví potřeba hledat odpověď na několik důležitých otázek. Například: 1) Je a zůstane ČLR socialistickou zemí nebo se jedná o obnovený nebo transformovaný kapitalismus, včetně kognitivního? 2) Představuje samotná skutečnost vymýcení chudoby v ČLR vzor nebo příklad spolehlivého sociálního systém ve státě, který nebyl zprivatizován, není řízen finanční oligarchií a privátními zájmy a který současně existuje v globalizovaném prostředí formovaném kognitivním kapitalismem? 3) Může nezprivatizovaný stát dnes sloužit jako indikátor socialistického státu a jako příklad schopnosti vybudovat a řídit sociální systém komunistickou stranou pro evropské státy? 4) Nakolik je smysluplné srovnávat čínský model a politiku otevřenosti s Leninovým – NEP, který podle slov prezidenta Si charakterizovalo v politice udržení řídícího vrchu a v ekonomice právo podnikatelů přerozdělovat zdroje?

Čínský boj proti chudobě, jedinečný svou intenzitou a rozsahem, vyhlášený po 18. sjezdu komunistické strany představuje socialistickou myšlenku, povahu ekonomiky a politického vedení ČLR. Program byl totiž realizován kontinuální systémovou reorganizací problémových oblastí s pomocí velkých vládních investic. Ty jsou trnem v oku mj. MMF a budou ztěžovat život české vládě, kdo by ji netvořil. Vláda bude muset mj. bojovat s nesrovnatelně silnějším kognitivním kapitalismem v rozkvětu pomocí pandemie strachu z koronaviru, z ní odvozených omezení občanských práv, prakticky nesplatitelného dluhu, transformace majetku a kapitálu a přesunem člověka z výrobních a investičních procesů do role konzumenta a instrumentu.

Projev prezidenta Si vybízí k zamyšlení nad mylnou představou zastánců kapitalismu o dilematu - socialismus nebo kapitalismus. Zmíněné dilema a dezinformace živí buržoasií zprivatizované mediální monopoly a všeobecná neznalost teoretických základů čínského modelu socialismu. V něm se nachází mj. významná Mao Ce-tungova teorie nové demokracie a aliance národního osvobození za účasti různých tříd, včetně národně orientované buržoazie, jejíž zájmy jsou globalizací v americkém smyslu a praxi potlačovány a odporují jí.

Česká veřejnost by si mohla uvědomit význam historického aspektu velkého oživení národa jako takového. Prezident Si na toto téma řekl: Po (první) opiové válce v roce 1840 se Čína postupně stala polokoloniálním a polofeudálním státem ... ten upadl do ponižující pozice a jeho lid snášel těžké utrpení ... Následovaly četné příklady nesobeckého boje za národní osvobození, který nepřinesl úspěch, protože byl prováděn v rámci staré ideologie. Takto to pokračovalo, dokud výstřely říjnové revoluce (v Rusku) nepřinesly marxismus-leninismus do Číny. Pozorný čtenář zjistí, možná ale i osudem zkoušený, v zahraniční politice nezkušený premiér Babiš také, že prezident Si se odvážil zajít do blízkosti textu článku z roku 1949, který napsal Mao na počest 28. výročí KS Číny. I dnes totiž platí Marxova teze: v určitém okamžiku dějin a při existenci kritické masy sociální nespravedlnosti a ztráty důstojnosti člověka, kapitalista a kapitalismus budou zničeny násilím občanů a smeteny ze scény života. Proto v projevu kromě jiných prezident Si jmenuje čtyři hlavní faktory vlivu KS Číny na historii země.

1) Strana bojovala v bitvách, vedla ozbrojenou opozici vůči japonským intervencionistům a vnitřní kontrarevoluci a přivedla lid k vítězství, které svrhlo tři velké hory - imperialismus, feudalismus a byrokratický kapitalismus. Čínský lid se postavil na nohy a časy, kdy byl čínský národ vystaven útlaku a ponížení, jsou nenávratně minulostí.

2) Strana zajistila vítězství revoluce, úspěch socialistické výstavby s pomocí odstranění staletého systému třídního útlaku a oznámila světu: Čínský lid je schopen nejen zničit starý svět, ale také vybudovat nový a pouze socialismus je pro Čínu spásou a pouze socialismus s čínskými charakteristikami umožní Číně úspěšně se rozvíjet.

3) Strana byla v popředí politiky reforem a otevírání se světu, provedla naléhavé reformy a zajistila úspěch socialistické modernizace. V rámci reforem došlo k přechodu od plánované k socialistické tržní ekonomice. Rovněž byla odstraněna zaostalost výrobních sil a technologií.

4) Strana vstoupila do nové éry po ukončení 18. sjezdu, posílila socialistický systém včetně státní správy a dosáhla rozvojových cílů stanovených komunistickou stranou ke stému výročí. Realizace velkého oživení čínského národa se stala nezvratným procesem a částí historie!

Je možné mít mnoho výhrad vůči ČLR a komunistické straně. Přesto se mi jeví, že komunistická strana ČLR není pouze politickým, ale i duchovním předvojem. To proto, že předává hodnoty z generace na generaci. Vzdávat hold předchozím vůdcům země – v případě ČLR Mao Ce-tungovi, Teng Siao-pchingovi, Jiang Zeminovi, Chu Ťin-tchaovi a dalším revolucionářům starší generace je v současné EU a české kotlině nepředstavitelné. Čím se může chlubit Česká republika nebo i KSČM od svého vzniku? Byla to přece stará KSČ, pod jejímž vedením se (vy)tvořily aktiva, bez kterých by nebylo možné privatizovat, bezohledně tunelovat a částečně i konkurovat, především ve vzdělání. Byl to Gustav Mahler (1860-1911), významný hudební skladatel a dirigent, narozený v židovské, německy hovořící rodině v obci na česko-moravském pomezí v tehdejším Rakouském císařství, který neopomínal připomínat, že - Celý můj život je vlastně touha po domově. Cítím se jako trojnásobný vyhnanec: jako Čech mezi Rakušany, jako Rakušan mezi Němci, jako Žid na celém světě. Všude vetřelec, nikde vítán… Mahler ale také připomínal, že - Tradicí není uctívání popela, ale zachování ohně. Jinými slovy tradice je předávání zkušeností, pro Číňany učení Konfucia. Nejenom o něm, ale i o systému řešení stranické disciplíny a dalším širší veřejnosti neznámém píši i v knize 100 let KP (ISBN 978-80-270—8820-1) k mání v knihkupectví Academia (Praha) a Futura a.s.


Mahler, který přímo převracel hudební hodnoty, jehož menuety jsou dobromyslnými či zlomyslnými karikaturami, jeho pohřební průvody groteskami a noční zastaveníčka parodiemi, nebyl hudebním komikem. Si Ťin-pching podobně převrací moderní politické hodnoty a není politickým komikem. Připomenutím a uctěním památky revolucionářů, kteří zasvětili svůj život boji za vysoké ideály, označením lidu za nositele úspěchu, poděkováním všem státním a veřejným institucím, které přispěly ke vzestupu země a samostatným oslovením krajanů z Hongkongu a Macaa prezident Si prakticky vyhlásil novou kampaň. V ní se odrážejí - poučení z minulosti, pečlivé studium pádu KS SSSR a také vysvětlení novodobých a rostoucích útoků ze strany kolektivního Západu na KS ČLR a jí samotnou jako stát.

Prezident Si požaduje posílit důvěru v naši vlastní cestu, teorii, systém a kulturu socialismu s čínskými charakteristikami. V nové kampani, říká: musíme dělat historii, pevně se spoléhat na lidi ... realizovat stranickou linii mas, respektovat tvůrčí iniciativu lidí a následovat koncepci rozvoje, která staví lid v centru pozornosti. Na tomto místě se nabízí připomenout si Lenina a Stalina, kteří požadovali to samé: službu lidu. Ale i pokrytectví vedoucích činitelů prakticky všech komunistických stran Evropy včetně SSSR a RF nelze nepřipomenout. Především dnes, kdy pokrytectví, politická korektnost a mediální hyenismus a jemu podobné mají konjukturu a dovolují si nazývat se demokracií a svobodou.

Pokrytectví spojené s nepřesvědčivým bojem proti materiální a nemateriální korupci a povýšené chování nejvyšších představitelů retrospektivně dokazují správnost čínské cesty. Mladým čtenářům připomínám návštěvu Gorbačova v Pekingu v roce 1989. Po jednání s Teng Siao-pchingem Gorbačov provedl téhož dne na pozadí událostí na náměstí Nebeského klidu provokativní návštěvu hlavního čínského demokrata Čao C’-jangа (1919-2019). Tento bývalý předseda vlády ČLR a generální tajemník komunistické strany Číny strávil závěr svého života v domácím vězení. Poté Gorbačov šel na náměstí učit demokracii a propagoval perestrojku. SSSR s ješitným Gorbačovem a Ruská federace s arogantním Jelcinem ztratily šanci na transformaci systému v jednotě. Státy střední a východní Evropy a Centrální Asie propadly demagogii o svobodě, suverenitě a historické spravedlnosti. Ve výsledku došlo k atomizaci Evropy, válce na Balkáně, převratům a dodnes neukončenému přepisování dějin. Bývalí političtí vůdci zapomněli a současní zapomínají, že ze skladby a zpěvu nemůžete vymazat notu, a ani slovo chcete-li mít radost. I proto je snaha o přepis dějin a historických faktů velice nebezpečná a bude mít s pravděpodobností hraničící s jistotou bolestivé následky, bohužel i pro nevinné občany.

Počínštění marxismu jako metodického principu vedení strany a státu umožňuje kombinovat marxisticko-leninské učení s realitou čínské společnosti, civilizačních zákonů a čínských hodnot. Proto Si Ťin-pching nazývá marxismus základní vůdčí ideologií strany, duší a sdělil: V nové kampani se musíme neochvějně držet marxismu-leninismu, myšlenek Mao Ce-tunga, teorie Teng Siao-pchinga, důležitých myšlenek trojího zastoupení (koncepce vlády Jiang Zemina-poznámka autora) a vědecké koncepce rozvoje (koncepce vlády Chu Ťin-tchao (1942), mj. bývalého předsedy Ústřední vojenské komise KS ČLR a bývalého Generálního tajemníka KS ČLR, který je členem stálého výboru politbyra Ústředního výboru KS ČLR-poznámka autora) a komplexně implementovat myšlenky socialismu s čínskými charakteristikami nové éry, nadále kombinovat hlavní ustanovení marxismu s konkrétní realitou Číny, s vynikající tradiční čínskou kulturou… sledujte éru z marxistického hlediska, chápejte její charakteristické rysy a řiďte její vývojové trendy, pokračujte v rozvoji moderního čínského marxismu a marxismu 21. století! Podle osobního hodnocení celoživotního nestraníka jedná se o centrální myšlenku, jádro a ducha projevu prezidenta Si, určeného především, ale nejenom Číňanům, ale i nám v Evropě a jinde ve světě.

Nabízí se otázka, na kterou jedna z odpovědí představuje příklad algoritmu pro návrat do historie, k tradici, znovu vstání národa z kolen na nohy s možností nalézt reálnou cestu k řešení současných výzev a problémů. Odpověď dovoluje kombinovat tradici s inovací a tím tvořit nová řešení zakořeněná ve starém a prověřeném - časem a chybami. Otázka: Co nabízí mozek Evropana při záměně slova Čína, Číňan a komunistická strana ČLR slovem Čech, Česko, nebo jiným označením evropského státu a modifikujeme-li seznam klasiků a vůdců uvedených v ČLR představiteli komunistických a levicových stran Evropy? Pro těžko chápající smysl otázky si dovoluji připomenout éru Stalina se vším všudy: literární gramotnost národa, výstavba průmyslu, teror, porážky a vítězství ve Velké vlastenecké válce. Takový je život.

Zmiňuji se o válce, protože prezident Si ve svém projevu upozornil na nutnost soustavného posilování národní obrany a modernizace armády. Přitom zdůraznil základní princip vedení ozbrojených sil - strana velí pušce a doplnil ho konstatováním, že - Mír a harmonie jsou pojmy, které čínský národ neúnavně sleduje a zdědil po více než pět tisíciletí. Na tomto základu je založena myšlenka vytvoření nového typu mezinárodních vztahů, kterou by si mohl Černínský palác vzít k srdci. Společenství společného osudu lidstva totiž představuje vzorec nového typu mezinárodních vztahů a základní koncept zahraniční politiky ČLR. Velké oživení čínského národa je čistě interní záležitostí ČLR. Podobně by to mu mělo být i u Slovanů, tj. i Čechů. Zahraniční a vnitřní politika dnes se i podle Si totiž nachází v příchodu nového března. To zjednodušeně znamená varování před gigantickými změnami, které doposud lidstvo nezažilo, a které nutí elity k zajištění národní a světové bezpečnosti. Podobně varuje i německý spolkový prezident Walter Frank - Walter Steinmeier a další osobnosti.

Samostatné místo v projevu měly Patriotic United Front of China (PEFC), česky něco jako Čínská vlastenecká sjednocená fronta, sjednocení osmi malých stran pod vedením KS ČLR, Všečínská federace průmyslu a obchodu a další členové Čínské lidové politické poradní rady. Není třeba odděleně připomínat, že nejdůležitější místo v projevu zaujímají otázky budování strany, boj proti korupci, úloha mládeže při rozvoji země a prosazování zásad - jedna země, dva systémy a jedna Čína. Zvláštní pozornost v projevu věnoval prezident Si autonomním regionům, Hongkongu a Macau, jakož i vyhlídkám na znovusjednocení s Tchaj-wanem.

Přestože se jedná o zkušenost země a lidí, kteří nejsou s námi přímo a úzce propojeni historickým osudem, který určoval náš život v poválečné Evropě, neznamená to, že tomu bude tak i v představitelné budoucnosti. Opak se stane pravdou. Proto znalost historie KS ČLR, její organizace, práce s mladou generací a realizace cílů, které definovala vedoucí politická strana, jsou již dnes a budou i zítra pro nás v Evropě, tj. i v ČR nepochybně užitečné.

Je třeba chápat, že vzhledem k tomu, že mezi naší vnitřní a vnější bytostí existuje propojení, ovlivňujeme prostředí okolního světa vším, co se svou bytostí provádíme, ať už na fyzické, mentální nebo duchovní úrovni. Pokud věříme, že když budeme ignorovat Jednotu, unikneme Vesmírné spravedlnosti, znamená to, že trpíme závažným onemocněním - arogancí ducha (Roy Littlesun,1934, Revoluce Jednoho srdce). Takové onemocnění a jeho šíření je v době debilizace, strachu a politikaření mnohem těžší zastavit a léčit, než je tomu s covid-19. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell