Svátek má: Květoslava

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Jak může čínská filozofie pomoci

Někomu se může zdát, že na konci první části příspěvku uvedená otázka - Jak vás jako otce ovlivnila čínská filozofie, jestli vás vůbec ovlivnila? je vtip, nebo otázkа pro zábavu.

Různé aktivity a úkoly v mém životě vyžadovaly ode mne dívat se, hodnotit věci, dění a vývoj politiky a technologií ve světě zcela odlišně, než co mi napovídal rozum, vzdělání, kultura výživy a výchova v poválečné době. Až v dospělém věku jsem pochopil, že čínská filozofie obsahující světlo a stín a některé patriarchální a autoritářské prvky, nabízí nejenom mně mnoho užitečného, přístupného a včasného ve sféře výchovy, vzdělání a rozhodování. Dnes to platí o to víc. To proto, že myslím na děti, mladé ve funkcích, v politice a podnikání, přestože některé z nich nazývám lidským odpadem nebo kandidáty na lidský odpad a někdy jim ani nerozumím.


Být rodičem, učitelem nebo mentorem bylo, je a bude vždy těžké, zejména proto, že neexistuje univerzální přístup k úkolům a jedná se o práci s člověkem, vyžadující důvěru. Děti potřebují různé věci, rodiny potřebují různé věci a málokdo i v podnikání se dnes může soustředit na své věci a ví, na čem záleží nejvíc. Určovat priority se ve škole neučí. Podobně se neučí, jak s dětmi a dospělými pracovat v těžkých časech nebo jak je podporovat, když bojují s životem, s osudem nebo s vlastními nedostatky. Všichni chceme, aby naše děti byly šťastné, my s nimi také, částečně proto, že je milujeme a jsme schopni milovat. Chceme, aby byly úspěšné, jako někteří z nás a idolů, které se jim nabízejí na různých platformách a v médiích. Proto nabízím k zamyšlení krátké srovnání obsahu pojmu úspěch v Evropě a v Číně.

Jestliže například prestižní vysoká škola, kariéra, nebo výše platu jsou ukazatelem a mírou úspěchu v současnosti, to starověcí čínští filozofové věřili, že skutečný úspěch se jimi neměří. Prestiž, sláva, peníze nebo moc negarantují úspěšný život. Ten představuje dobře prožitý život. To je život, ve kterém člověk vzkvétá: je šťastný, naplněný a nachází smysl v tom, co dělá a kdo je. Tento typ naplnění nepochází z účasti na správných činnostech, návštěvy prestižní školy nebo mít vysoký plat. Současná společnost umožňuje skutečně vzkvétat pouze její homeopatické minoritě. Otázkou je, jak dlouho a za jakých podmínek kvete tato minorita.

Osobní zkušenost mi napovídá, že zmíněné vzkvétání a naplnění pochází z lásky a být milován druhými v kontextu smysluplných a trvalých vztahů. S nimi jsme bohužel na štíru. Proto i za cenu materiálních ztrát a zklamání jsem pečoval o vztahy a věnuji se jim. Podobně jako se věnuji pochopení způsobu, jakým je vlastní identita svázána s životy těch, kteří jsou se mnou nebo kolem mne, nebo odešli přede mnou. Proto se snažím dělit to málo, co mám, dávat druhým a reflektovat nejenom v blížící se den památky všech zesnulých, lidově dušiček. Okolnosti mi nedovolují pečovat o milovanou přírodu a plně využít svůj potenciál v současné české kotlině. Proto v rámci možností se dívám za její hranice, jsem v pohybu a budu vděčný osudu, když mi dovolí působit až do posledního dne života.

Tem mi mj. umožnil najít odpověď na otázku - proč Čínští filozofové vybízejí k uznání mnohem širší škály činností, darů a schopností (včetně různých druhů inteligence) než je to dnes zvykem. Proč naléhají na nás, abychom se vyhnuli privilegování určitých druhů úspěchů nad ostatními. Proč čínští filozofové popisují skutečné lidi, kteří byli šťastní a naplnění, a poznamenávají, že žili mnoha různými druhy života a dělali mnoho různých věcí - často takové, které nepřinášeli materiální bohatství nebo prestiž, ale věci, které je činili šťastnými a jejich životy naplněnými. Jejich popisy se těžko dají srovnat s popisem Zuckerbergovo utopií. Proč?

Především proto, že jsme nuceni si hrát s pojmy, které neodpovídají skutečnostem, klameme sami sebe a tím i ostatní kolem nás a stáváme se rukojmími iluzí. V případě utopie Zuckerberga a podobných, pojem umělá inteligence (UI) je zavádějící. Jeví se mi, že se o umělé inteligenci dnes mluví až moc a kdekdo. Často je UI součástí různých business plánů a politických proklamací. Jejich úspěšnost bude v představitelné budoucnosti menší, než je doposud. To i proto, že co se dnes v korporacích vydává za umělou inteligenci, je obvykle strojové učení. A to je vlastně taková nafouknutá statistika, podobná té koronavirové. Ta část strojového učení, která začala fungovat dobře, se nazývá neuronová síť. I to je však zavádějící název, protože evokuje snahu o napodobení lidského mozku. Skutečnost je ale taková, že dnes jsou umělé neuronové sítě matematické modely, v podstatě lineární algebra, která nemá vůbec nic společného s lidským mozkem. Proto, když někdo mluví o simulaci mozku, vím z lekcí minulosti na co si dát pozor. Většinou takový člověk nerozumí funkci, nerozumí ničemu podstatnému, nebo že je to podvodník. Strojové učení totiž funguje na principu analýzy velkého množství dat. Ty odevzdáváme zadarmo a s velkým rizikem pro nás společnostem typu Zuckerberg & Co. Počítačové programy jsou sadou instrukcí, podle kterých se zpracovávají předložená data. Učení probíhá pomocí sítí samostatných programů, tzv. umělých neuronů, proto se systému říká neuronová síť. Nebudu pokračovat a přejdu ke dvěma čínským tradicím.
Konfucianismus a Taoismus


Filozofové uvedených dvou nejvlivnějších starověkých čínských tradic hovoří o lidském rozkvětu, ctnosti, štěstí a naplnění a podstatně méně o úspěchu. Přitom chápali rozkvět z morálního hlediska: ti, kteří jsou šťastní, naplněni a kteří skutečně realizovali svůj potenciál, jsou ti, kteří mají kultivované ctnosti. K nim patří humánnost, soucit a povolání nebo poslání. Čínští filozofové tvrdí, že skutečně vzkvétáme – jsme nejšťastnější a nejvíce naplněni když rozvíjíme tyto ctnosti. Ctnosti nelze nikdy měřit výší platu, prestižní školou nebo funkcí v práci. Ctnost se měří chováním se k lidem, způsobem vyjádření lásky a milování, a zda člověk je nezištně milován rodinou a přáteli. Ctnost představuje snahu udělat svět laskavějším, jemnějším, humánnějším a krásnějším. Učení by nás mělo vést k moudrosti, být moudřejšími a lépe schopnými sloužit druhým. Jak říká konfuciánský analekt: Učení je plýtvání, pokud se nezamyslíte nad větším významem a významem toho, co se naučíte.

Vybral jsem pro tento příspěvek a pro úvodní část série seminářů učení nejznámějších a nejoblíbenějších filozofů z konfuciánských a taoistických tradic, jejichž kořeny sahají do 3. a 4. století před naším letopočtem. Žili v těžké době, podobné té, která se blíží jako lavina do Evropy a našich domů: v době rostoucí politické nestability, která nakonec propukla ve válku a násilí. Přestože se filozofové neshodli na příčině problému, shodli se na tom, jak problém vyřešit. Takový přístup nevidím u EU a našich politiků. Konfuciáni a Taoisté byli podobni jin a jang: Konfuciáni měli mnoho aktivních, praktických způsobů, jak pomoci dětem růst. Jako příklad slouží účast na rituálech a tradicích. Taoisté doporučují jednodušší aktivity. Jako příklad slouží objevování a pochopení krásy přírody. Něco podobného škole v přírodě a z přírody. Různorodost názorů na dobrý (úspěšný) život jsou přesně tím, co dělá čínskou filozofii skvělým a kvalitním zdrojem pro rodiče, výchovu a vzdělání, včetně mladých v práci, v podnikání a politice. Proto učení Konfucia a Tao te ťing (kniha čínské moudrosti a základní kniha taoismu) nezmizely během mnoha válek a revolucí z života Číňanů a vrátily se dokonce ve formě doporučení v programu zaměřeném na zvýšení etiky a morálky členů KS ČLR.


Protože život, rodičovství, vzdělávání řízení podniku a státu jsou chaotické, složité a obtížné a spojené s prací, disciplínou a důvěrou, neexistují žádná kouzelná řešení, která by věci usnadnila a přinesla předem garantovaný úspěch. Proto je úspěšnost Zuckerbergova modelu nové společnosti a člověka v současných podmínkách nereálná u lidí, kteří vědí, že svobodný může být jenom ten, kdo umí tvořit a realizovat alternativní řešení a žije ve společnosti, v níž existují a mohou existovat podmínky pro předem zmíněné cnosti. Zuckerberg jako pastýř miliardového ovčího stáda se svou utopií se stará o něj, aby mu následovalo na porážku. Již proto se mi jeví neodpovědné, ba trestuhodné, že do kouta zahnané vládnoucí elity ani neštěkají a neprojevují žádnou snahu o skutečnou regulaci nadnárodních společností. Naopak nekriticky přijímají utopie kognitivního kapitalismu a digitálního kapitálu do vládních programů a omezení přirozených svobod člověka a ignorují v základních vzdělávacích programech například následující tři jednoduché věci.

1) Tvorba a praxe v rituálech. Rituály jsou jedním z hlavních způsobů, jak podporovat růst a rozvíjet ctnosti, (vděčnost, laskavost, soucit a velkorysost) a vést k pokoře. Když si udělám čas na napsání děkovného dopisu, nevyjadřuji jenom vděčnost někomu, čímž posiluji vztah, ale také ji prohlubuji tím, že si uvědomuji, co mám. Pokora, dobrota a láska tvoří trojici štěstí, myslím tvrdil již Einstein. Rituály nás spojují s ostatními, vytvářejí a udržují smysluplné vztahy v rodinách a komunitách. Konfucius současně poznamenal: Pokud nejste plně přítomni rituálu, je to, jako byste rituál vůbec neudělali. Je proto nutné zacházet s rituály jako s posvátnými, chránit je a čas potřebný k jejich provádění a být jim plně přítomen – s ohledem na tělo i ducha.

2) Odolejte konformitě. Taoističtí filozofové mají radu pro každého, kdo měl někdy pocit, že on nebo jeho dítě nezapadá do prostředí nebo kolektivu. Ačkoli individualita a kreativita jsou charakteristickými znaky západní kultury, stále máme tendenci nekriticky přizpůsobovat se tomu, co dělají lidé kolem nás. Nekriticky privilegujeme a kopírujeme určité vzory, mýty, idoly, aktivity a kariéry. Obdivuhodní jedinci, které starověcí taoističtí filozofové dávají jako příklady, mají mimořádně rozmanitou škálu talentů, dovedností a schopností. Nejsou to učenci, kteří byli ve starověké Číně široce obdivováni; jsou to zruční řemeslníci, tesaři, kuchaři a jiné profese, které nebyly široce oslavovány. Podobně jako je tomu dnes. Otázka: co bude zítra?

Zítra, až Zuckerberg začne veřejně realizovat svoji utopii, bude tomu zcela jinak. Taoističtí filozofové popisují pozoruhodné schopnosti a radost, kterou čerpají zmínění ze své práce. Současně zpochybňují naše chápání inteligence a dovedností a poukazují na formy inteligence, které se neměří testy. Například filozof Čuang-c' (4. století před př. n. l.), který patří společně s Lao-c'em k nejvýznamnějším představitelům filosofického taoismu, a který je znám mj. výrokem, že past na ryby existuje kvůli rybám, nebo Plynout s tím, co se může stát, a nechat svou mysl být svobodnou: Zůstaňte soustředění tím, že přijmete vše, co děláte, popisuje řezbáře, který se připravuje na vytvoření krásného díla. Za prvé medituje, aby vyčistil svou mysl od všech myšlenek na peníze, slávu a rozptýlení. Pak jde do lesa a podívá se na nebeskou povahu stromů, dokud neuvidí tvar toho, co bude vyřezávat. Říká, že když pracuje, jednoduše následuje přírodu, nebo odpovídá nebi. V takových popisech taoističtí filozofové zdůrazňují radost, naplnění a hlubší význam života, který lze nalézt pouze při práci, kterou je každý z nás předurčen vykonávat. Jedná se o názor, který rezonuje s konfuciánskými filozofy. Ti tvrdili, že proces učení je důležitější než to, kolik (nebo jak rychle) se naučíte.

V závěru příspěvku a v době nebezpečí dalších omezení zdůvodňovaných koronavirem a neověřitelnými statistikami dovoluji si připomenout, že podpora vztahů s přáteli, sousedy a státy je klíčová jak pro každé dítě, tak i pro rodiče, manažery, podnikatele a politiky. Doporučuji seznámit se s jedním nejznámějších rodičovských příběhů v čínské filozofii. Příběh je o filozofovi Mencius (4. století), jehož matka se třikrát přestěhovala: nejprve žila poblíž hřbitova, pak u tržiště a nakonec vedle školy, aby vytvořila pro svého malého syna prostředí se správnými vlivy na výchovu a vzdělání. I když je to částečně příběh o rodičovské oběti, o výchově a vzdělání, příběh je aktuální, protože ukazuje na to, co mnohé z nás čeká: stěhování. Menciova matka jako samoživitelka možná rychle pochopila, že mít kolem sebe dobré sousedy a přátele je důležité – nejen pro rozvoj jejího syna, ale i pro její vlastní pohodu. Tu přeji všem čtenářům v době nepohody. V ní se bude hrát na strunu emocí, možná i s pomocí robotů, které nás budou (prý) učit vnímat svět jako dítě již proto, že lidé si promítají lidské vlastnosti do všeho, co má obličej a mrká očima a s pomocí tohoto triku budou lidé sypat miliardy do kapes společností typu Zuckerberg & Co.

Přesto doufám, že část společnosti přestane naslouchat fantaskním vizím a lžím a zaměří se na věci, které opravdu existují. Nebo v případě vědy a výzkumu na věci, které by existovat mohly. Vím ze života a praxe, že střet s virtuální realitou (co chci nebo co si přeji) a běžnou realitou (co musím) povede k dalšímu prohlubování psychických problémů (o fyzických nemluvě) a rozdělení společnosti. Na otázku, jestli je to účelové nebo je to zasloužené, protože jsme ovce, nemám dokumentární odpověď. Proto místo do Zuckerbergova metavesmíru půjdu do lesa s obavami o bezmocné děti, nevychované mladé a dospělé, kteří si nepřipouští, že Zuckerberg  - ví i od své čínské manželky o humoru Čuang-c'. Ten žil v období válčících států a tzv. sta filosofických škol a ovlivnil myšlení daleko za hranicemi východní Asie.

Německý filozof Martin Buber (1878 – 1965) přeložil jeho texty v roce 1910 (Reden und Gleichnisse des Tschuang-Tse, Leipzig, 1910). 8. října 1930 Martin Heidegger (1889 – 1976) požádal po jedné ze svých přednášek - O podstatě pravdy předneseném ve spojení se svým významným dílem Bytí a čas (Sein und Zeit, 1927) o Buberův překlad, aby vysvětlil vlastní filozofii. Heidegger četl z kapitoly 17, kde Čuang-c' říká myslitelovi Hui Shi (380 p.n.l. – 305 p.n.l.), který se proslavil mj. deseti paradoxy relativity prostoru a času: Vidíte, jak ryby přicházejí na povrch a plavou kolem, jak se jim zlíbí? To je to, co ryby opravdu baví. Hui odpověděl: Nejsi ryba, tak jak můžeš říct, že víš, co ryby si opravdu užívají? Čuang-c' na to: Nejsi já, tak jak můžeš vědět, že nevím, co ryby si užívají.

Pokud z takové perspektivy si někdo přečte Heideggerovu práci z roku 1927, možná pochopí, proč se mnoho východoasijských filozofů cítí v Heideggerovou myšlení více doma, než většina Evropanů. Možná také pochopí, že člověk musí hledat způsob, jak osvětlit základní otázku ontologie a pak jít touto cestou. Zda je to jediná nebo správná cesta, lze rozhodnout až poté, co člověk udělal krok. Toto naléhání na nalezení a cestu k podstatě bytí, může být těžké pochopit s takzvanou kartézskou nebo moderní perspektivou, snažící se učinit filozofii součástí vědy. Ale zdá se o to přirozenější z pohledu Čuang-c' a způsobu myšlení o cestě (Dao). V kontextu uvedeného příkladu, Zuckerbergova metavesmíru a současného stavu společnosti se nabízí Čuang-c' rada (v nedokonalém vlastním překladu): Důsledkem života ve společnosti je komplikovat a zmást naši existenci, což nás nutí zapomenout, kdo skutečně jsme, tím, že způsobíme, že jsme posedlí tím, čím nejsme. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell