Svátek má: Mahulena

Komentáře

Miroslav Polreich

bezpečnostní expert

Levicové téma světa – objektivní nutnost

Je po volbách a nejenom v Čechách má výsledek dosti jednoznačnou tendenci. Tradiční levicové strany se propadají až do nenávratna.

Tendenční politologové mají jednoznačný pohled. Svět a tím i elektorát se změnil. Přesto si myslím, že věc a svět není tak jednoduchý, pokud zvážíme příčiny hlubším pohledem.

Politické, tím myslím objektivní podmínky světa, ale ani v jednotlivých zemích, nemají možnost se měnit tak snadno. Přiznejme za této situace jen jednu skutečnost. Volby prohrály jen současné „levicové“ strany. Ztratily hlavní nosné myšlenky, když ne ideové, tak odpovědnostní k předním problémům dnešního světa. Prostě „téma“ které před nimi stojí. Strany byly zbyrokratizovány svoji strukturou, ale i vnitřním životem, kde se vytratil prostor pro kritické myšlení jako podmínky pro hledání cest k řešení současných problémů. Tím přišly i o perspektivu a objektivní reakce na tento stav se zcela zákonitě odvrací a hledá se samovolná cesta formováním nových uskupení. Prozatím bez jednoznačného ukotvení. Jsme ale jen v přechodném období.

Již jsem se zmínil o složitém postavení tradičních ideologií a předsevzetí. Podívejme se proto na to, kde jsou nyní stálé objektivní hodnoty, jaké máme nyní nosné téma, na které společnost musí reagovat a jak je politologicky zařaditelné.

Předně je třeba si uvědomit, že žijeme v globalizovaném světě, není třeba ho věcně charakterizovat, ale pochopit konečně bychom ho již měli. Je to o „globální odpovědnosti“ a ta nemá alternativu. Dnes je to dokonce v existenčním zájmu lidské společnosti. Čí je to téma, individualistické pravice jednotlivců či specifických mocenských uskupení a firem? Není třeba pochybovat, ta odpověď je jednoznačná. Je to téma objektivních potřeb, ne hledání cest, ty jsou známé, ale její organizační zajištění. Nejedná se o malé zadání, ale podmínky jsou dávno stanoveny i když naráží na společensky neodpovědný individualismus.

Předně tento nejistý globalizovaný svět musí mít a žít v podmínkách míru a to není snadné zadání. Je to ale hlavní a podstatné téma levicových sil. Jaká je cesta? Není nová, již dobře jsme měli nakročeno. Naposledy v devadesátých letech, a uvědomujeme si tu, ne zcela marnou snahu, tento objektivní vývoj zastavit. Jak v transformaci postbipolárního světa, pochopitelně „východních“ zemí, tak i chápající reakci ostatních teritorií, zvláště USA a jejich odpovídající tendenci po celosvětovém řešení. Pro nechápavé je nutno připomenout zájem i této mocnosti o demilitarizaci a vytvoření pevných vazeb s Ruskou federalizací a bezprecedentním odzbrojováním. V dnešním, zmanipulovatelném světě, úkol až neskutečný. Nebylo tomu, jak uvádím, však vždy tak. Jsme vedeni k zapomínání. Zvažte nedávnou minulost a vzpomeňme na „řádění“ i naší „malé“ pravice, třeba kolem hradu s útoky proti tak nebezpečnému vývoji v USA (jsou to zrádci –hoši ústy Havla) s docela úspěšnou snahou po koordinaci svých teorií s ostatními post komunistickými státy.

Přirozená levicová tendence hledala cestu propracováním v tehdejší době nosných „Opatření důvěry“ (dnes u nás sprostá slova), jejíž zásady byly již kodifikovány, stejně tak důraz na zásady Charty OSN, ale i na jediný závazek smlouvy NATO i zásad OBSE jako možné alternativy. Současné bezpečnostní otázky nás opět přinutí k oživení, či politickém auditu plnění těchto závazků. Organizační prostor zde máme i my a ostatní „malé“ země, které by právě zde měly mít svoji prioritu. To je objektivní stav věci a není vyhnutí mimo katastrofický scénář, ke kterému směřují jiné, než levicové myšlenkové proudy.



Toto téma má svoji nevyhnutelnou sílu vzhledem ke své společenské odpovědnosti za samu existenci země. Jak jinak, je to jednoznačně trvalé levicové téma.

Zahraničně politické zasazení a pochopení stavu světa je podmínkou i dalších otázek, které mají v sobě levicový náboj. Nemám zde dostatek prostoru pro jejich rozbor, který by vedl k uvědomění si podstaty věci, ale myslím, že to není ani mnoho potřeba, protože jsou to otázky, které neladí jen s rozumovým přístupem, ale dají se vysledovat i citem.

Jedná se předně o udržení a ovlivňování životního prostředí, prostředí ve kterém musíme žít a nebo také z existenčního pochybení žít nemusíme vůbec. Může někdo se přiklánět k názoru, že to není přední téma levice, nebo jsme všichni podnikatelé, kteří nemusí koukal napravo ani nalevo? Ale nebuďme tak úzkoprsí. Vždyť i nosné humanitní filozofické teorie světových myslitelů nevznikaly jen z nuzných poměrů. Ba často naopak.

Problematika sociální odpovědnosti je samozřejmě levicové nosné téma, ale nemá již dávno jen třídní přístup má i humanitární náboj. Nepodceňujme sebe jako člověka. Toto vědomí nás však nemůže demobilizovat.

Závěr je snadný a může si ho udělat každý sám. Naivní, dosti negramotné jásání, že levice a její tradiční zadání není téma a ona odchází do nenávratna je velmi daleko od reality a objektivních potřeb naší současné společnosti. Nelze však popírat složitost našeho vývoje. Zde se věcně odvolám na problém v pozadí, na který mne upozornil jednoznačně Z. Brzezinski „ je však společnost natolik inteligentní aby si to uvědomila?“ Nabádá k zamyšlení, ale i k práci a to zrovna OSN.

Miroslav Polreich