Svátek má: Valdemar

Komentáře

Na mistrovství světa v biatlonu vítězí zřejmě léky na „norské astma“!

Reaguji na článek „ Celkem bylo v norské „lékárničce", která byla dovezena do Pchjongjangu, více než 6 000 dávek astmatických léků!


Jsou určeny pro současné členy olympijského týmu, které WADA oficiálně považuje za zdravé“, neboť je zcela neoddiskutovatelné, že aféra s dopingem ruských sportovců byla cílená akce, kdy na přání jistých lidí byla snaha vyřadit ruské sportovce, v tomto případě biatlonisty, ze soutěží, kde by mohli vyhrávat.

Chci zde ale zmínit či poukázat na velmi pozoruhodné a mimořádné úspěchy norského sportovce, biatlonisty Johannese Thingnese Böa, který exceloval nejen na letošním mistrovství světa ve Švédsku, ale v celém letošním období biatlonových soutěží. Tento skvělý biatlonista vede s nedostižným náskokem před ostatními biatlonisty. Jeho výkony jsou když ne podezřelé, pak rozhodně velmi problematické. Podotýkám, že byť ne tak fenomenálně jako Böe, ale také pozoruhodně úspěšně si v poslední době vedou i další norští biatlonisté, včetně ženské reprezentace, což je kvitováno s nadšením a bez jakýchkoliv pochybností.

Ale zpět k Johannesi Böe. Laik se diví, jak suverénní výkony tento biatlonista podává a odborník uznale pokyvuje hlavou, jak dobrý je tento sportovec. Dobrý je, o tom není pochyb, pochyby však mohou být (a jsou)  o tom, zda mu jsou jeho výkony dány tzv. „od  Boha“, nebo mu k nim bylo nějak „dopomoženo“. A o to tady jde. Dívám se na biatlon pravidelně, takže si také všímám, jak který sportovec na to má nebo nemá. A mohu konstatovat, že J. T. Böe na to má vždy! Ostatně na to mají i ostatní, jen jim zřejmě chybí to „astma“ a léky na něj. To, že Böe také občas nevyhrává není však dáno zhoršením jeho kondice, nebo snížením jeho fyzických schopností, ale špatnou střelbou, protože on běhá pří,o s větrem o závod!  I při špatné střelbě (s ohledem na počet neúspěšných ran), je Böe natolik „zdatný“ a „nedostižný“, že při jedné nepřesné střelbě následnou ztrátu cca 24 vteřin na trestném kole, je schopen dohnat během několika stovek metrů. Ztrátu při dvou nepřesných ranách je schopen zlikvidovat dříve než do dokončení kola. Jen časovou ztrátu ze tří nepřesných ran a z trestných kol více jak jedné minuty, se mu (při dobré kondici soupeře před ním) nedaří zlikvidovat. To ovšem neznamená, že by se nesnažil a v cíli skončil na  až chvostu, naopak i v takovém případě neskončí hůře jak na pátém místě jen s několika málo vteřinovou ztrátou! Prostě fenomén!

Domnívám se, že pokud by jiní biatlonisté s průběžně dobrými výsledky (Němci Lesser, Peiffer, Francouzi Desthieux, Maillet, Bělorus Pidručnyj, Rusové Loginov nebo Garaničev i náš Krčmář či Krupčík a další) měli stejné podmínky a používali stejně „neškodné“ léky jako (s největší pravděpodobností) Nor Johannes Böe,  pak by jeho mimořádná úspěšnost a výkonnost jistě dostala těžkou konkurenci.

Zajímavé je také poslouchat naše sportovní komentátory. Ti se nad výkony Böe rozplývají, kvitují jeho rychlost, vytrvalost a posléze i úspěšnost, ale žádný z nich se na okamžik nepozastaví nad těmito výkony, jakoby to byla naprostá samozřejmost. To, že fyzická zdatnost u Böea je tak vynikající, by mělo i erudované komentátory vést k zamyšlení a snad i k nějakým pochybnostem zvláště, když celá řada jiných biatlonistů dobře střílí, a ač fyzicky dobře připraveni na J. Böe nestačí. Proč asi? Např. Rus Loginov, který má skvělou formu, ale pokud jednou chybuje na střelnici, není takřka schopen běžecky Böemu konkurovat.

Svého času podobně zářil také Francouz Martin Furcard, ale jeho současné výkony proti loňským,  kdy exceloval podobně jako dnes  Böe,  jsou o mnoho slabší. Možná (spekuluji) je to tím, že se vyřešila situace dopingové aféry u ruských biatlonistů, kterým právě Martin Furcard, spolu s našimi Šlezingrem a Koukalovou, dával hodně najevo, jak jimi  opovrhují. Dost možná, že se chytil za nos když zjistil, že tato dopingová aféra je záměrně vyvolaná vůči Rusům (a to nejen v biatlonu), že se zjistilo, že nedopovali.  Byl to záměr poškodit ruské sportovce a v souvislosti s nesmyslnými protiruskými sankcemi, které vyvolali západní politici, ke kterým se nechali svést i funkcionáři  mezinárodních sportovních orgánů, ve kterých měli ruští sportovci lepší výsledky, než ostatní. Potom že ve sportu nehraje roli politika!

Pokud je současná Furcardova forma  o mnoho slabší než dříve,  pak je to  možná tím, že je opravdu „čistý“, z obav, že  jsou-li Rusové očištěni, mohla by se pozornost zaměřit třeba i na jeho osobu a proto (možná)  omezil příjem „léků na astma“, což způsobilo, že je sice zdravý, ale také méně výkonný. Netvrdím to, jen soudím, že to tak může být!

Značně šokující je však informace, že v norské „lékárničce", která byla dovezena do Pchjongčchangu, prošlo celnicí více než 6 000 dávek astmatických léků, které byly určeny pro členy norského olympijského týmu, které však  WADA, tj.  Světová antidopingové agentura, oficiálně považuje za zdravé. Ale na druhé straně v den zahájení olympijských her zabouchla Mezinárodní sportovní arbitráž CAS dveře 47 ruským sportovcům! Navzdory tomu však později bylo oficiálně  oznámeno, že Světová antidopingová agentura a Mezinárodní olympijský výbor nepodpořily rozhodnutí Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS), která vyhověla odvolání 28 ruských sportovců a zprostila je viny. Takže je v této otázce stále nejasno. WADA a MOV totiž nepodpořily dodatečné rozhodnutí CAS uznat prominutí (nebo nevinu?) ruským sportovcům. Jsou jim ale známa zveřejněná fakta o „zdravých“ astmatem nemocných a postižených Norech, kteří s na OH přivezly kvanta podpůrných léků? Nebo snad považují tyto léky za schválené léky a prostředky přesto, že podporují výkonnost sportovců? Kde jsou nějaké etické a morální principy a zásady?

Pozoruhodná je také reakce  lékaře norského olympijského týmu pana Olberga, který bez studu a hany říká: „Přesný počet sportovců, kteří potřebují tyto léky, jsem nepočítal (a to je šéf lékař olympioniků!), ale tvrdit, že máme tři čtvrtiny takového složení - je urážka mé země. Ve skutečnosti je reálné - ne více než 50 procent (a těch zmíněných 50 % ?, ty zřejmě  nestojí podle pana Olberga ani za řeč!). Každý z nich prý má jinou míru nemoci, ale všichni dostali povolení na příjem léků od Světové antidopingové agentury (WADA). Peoože jsou však léky s knkrétním určením, tedy k bronchiálnímu astmatu,lze se právněně domnívat, že norští biatlonosté jsou buďto opravdu nemocní, což by však znnamenalo, že takto nemocný člověk, zvláště při výrazné námaze  by to př této nemoci zn amenalo zúžení průdušek jako u astmatu a člověk se dusí. U žádného z norských závodníků se však nic podobného nevyskytlo. Proto  také je zcela nepochopitelné, proč se (eventuálně) dusí pouze norští sportovci, a ne řekněme, Rusové, Američané, Číňané nebo dokonce i Finové. 

Takže je to jasné, norští sportovci ač „zdravě nemocní“ jsou díky lékům schopni (úspěšně) závodit, zatímco u ostatních zdravých sportovců při užití tabletky proti rýmě nebo kašli je považováno za doping! Svatá prostoto, to už fakt neexistuje u těch papalášů zdravý rozum, svědomí a čest? Vlastně, čemu se divit, oni sportovci nejsou a mnozí ani nikdy nebyli, takže jejich názory a postoje jsou stejné úrovně, jako když svobodný chlap-laik posuzuje, jak těžké je rodit dítě!

Jiří Baťa