Svátek má: Jiří

Komentáře

Jaromír Kohlíček

europoslanec (KSČM)

Zálohovat či nezálohovat?

V posledních 30 letech se podařilo poměrně úspěšně rozbít systém zálohovaných vratných obalů.

U skleněných lahví se alespoň část sortimentu jako vratné obaly udržela. Zato plasty i hliníkové dózy jsou prakticky výlučně jednocestné. V poslední době se vynořily různé zvěsti, které líčí jako řešení tohoto problému zavedení záloh i na jednocestné obaly.

U hliníkových dóz by to bylo poměrně nadějné řešení. Tento obalový materiál se totiž dnes prakticky vůbec jako zvláštní druh odpadu nesbírá. Je to škoda, protože hliník je poměrně drahá druhotná surovina a v dosavadním systému nám tyto dózy mizí, v lepším případě, ve směsném odpadu. Jejich zpětný odběr je tedy prakticky nulový a záloha by mohla tuto situaci radikálně změnit.

U plastových lahví je situace zcela jiná. Na úpravárenských linkách jsou tyto lahve úspěšně separovány z ostatních plastů i komunálního odpadu a podle vyjádření velkých firem pracujících v daném sektoru se v současné době jedná o jednu z mála dobře prodejných komodit. V České republice je dosavadní systém separovaného sběru plastů, skla a papíru poměrně úspěšný, na rozdíl od našich sousedů v Polsku a na Slovensku. Ti proto připravují zavedení zálohových plateb na jednocestné obaly s jejich výkupem.



Česká republika dosahuje dlouhodobě v předstihu procenta separovaného sběru těchto materiálů, která v rámci EU jsou plánována až v příští dekádě. Je tedy na pečlivé zvážení, zda český systém separovaného sběru plastů můžeme zálohovými platbami výrazně vylepšit. Domnívám se, že nikoliv. A že hlavním problémem dnes není zvýšení procenta separovaných plastových lahví, ale další využití ostatních plastů. Vedle možnosti spalování se nabízí chemické přepracování. V každém případě se jedná o řádově výraznější problém, než malé možné zvýšení procenta plastových lahví v separovaném sběru.

Závěrem bych rád podtrhnul, že každé nové opatření u recyklace materiálu je vhodné posuzovat z hlediska jeho možné účinnosti. Zde se jeví jednoznačně nutnost zavést zálohovou platbu u hliníkových dóz a podobná platba u plastových lahví je zjevně neefektivní. Jednoduchá kalkulace nám napoví, že cena za separovaný sběr hliníku se poměrně rychle vrátí, zatímco u plastových lahví je návratnost vynaložených nákladů velmi sporná.

Jaromír Kohlíček