Svátek má: Tibor

Politika

Velikost textu:

Jan Schneider: Jandourkovi definitivně jeblo!

Jan Schneider: Jandourkovi definitivně jeblo!

Na asociální síti, která se jmenuje Fakebook, nebo tak nějak, prostě jeho letoře blízké, napsal Jan Jandourek doslova následující.

Jan Schneider
18. dubna 2019 - 06:20

Představte si, že sedíte v Luxoru v (pražské) kavárně a vykládáte polské badatelce, jak jsme tu kdysi za minulého režimu trpěli. O tom se příjemně povídá, když to tu zrovna není. Najednou zahlédnete povědomou postavu. Hele, Weigl. No nic. Pokračujete v líčení utrpení a zahlédnete Jana Schneidera. Že by tu měli ti dva nějaký sraz? Pak už to dost houstlo. Sociolog vědecky publikující na Parlamentních listech Hampl... Postaviček jako z úděsného snu přibývalo, ale pointa záhy přišla. Nezaměnitelným hlasem promluvil Václav Klaus (st), který měl něco společného s křtem knihy. Protože už jsem Polce popsal všechna utrpení, jaká se mi vybavila, byl čas k odchodu, ale kdo to tam znáte, víte, že východ je až vzadu a bylo by nutné se tímto shlukem osobností prodrat. Poprvé v životě jsem použil výtah, na kterém je napsáno, že není určen k přepravě osob.

Předem svého komentáře prohašuji, že jsem nebyl nejen na křtu knihy Václava Klause st., ale v té době ani v Luxoru, ani v Praze. Kde jsem byl, to ví pouze moje žena a NSA. Putin totiž některým z nás, kremrofilů, zakázal se nechat spolu na veřejnosti vídat, právě kvůli bystrozrakým práskačům jako je Jandourek a spol. Ale Jandourek se obelstít nenechal! Přesně podle Stalinova receptu chytil černou kočku v temné místnosti, i když tam nebyla! Moloděc! píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Ale vážněji – koho tam tedy mohl Jandourek vidět? Bohemistu Jana Schneidera? To nezní moc pravděpodobně, nevšiml jsem si, že by kdy o něm psal, nota bene v souvislosti s Klausem st.

Nebo snad našeho nejslavnějšího jmenovce, básníka a textaře? Pravda, je sice dlouho po smrti, ale pro Jandourka není nic nemožného! Třeba se mu zjevil, nebo co.

Jandourek totiž dojemně líčí, jak polské badatelce vykládal cosi o svém utrpení za minulého režimu. Jandourek tehdy trpěl na katolické bohoslovecké fakultě, kde se učil o legendách, zázracích a zjeveních. Možná se mu to nyní vlivem toho strašného utrpení zdrclo všechno na jednu hromadu.



Výstižné je však je jeho líčení odchodu z kavárny, protože ten útěk nákladním výtahem je dost typický pro všeliké samozvané potírače lží a zlořádů jeho typu! Vyhýbají se konfrontaci a diskusi a vůbec, dští síru a plivou z povzdálí a měli-li by se potkat s objekty své žlučovité zloby, zbaběle prchají zadem.

I když ten výtah pro „neosoby“, jak by řekl zmíněný Klaus, ten Jandourek použil asi správně, s přihlédnutím k jeho totální desintegrovanosti.

Ale zpět. Co se tedy Jandourkovi vlastně v tom Luxoru mohlo stát? Bylo by vysvětlením, že se mu zjevila Emma Smetana? Podle toho, co se nyní objevuje na internetu, zdá se totiž, že v posledních sto letech byla u téměř všech historicky přelomových událostí! A proto na křtu knihy Václava Klause st. též nemohla chybět, ale (ve stylu pokoušení otce Školastyka z pohádky Hrátky s čertem) zhmotnila se tam pouze a výlučně a jenom Jandourkovi, z čehož byl ještě více popletený, než normálně, až se stalo, co je napsáno v titulku.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)