Svátek má: Romana

Regiony

Velikost textu:

Po stopách husitského vojevůdce, které nás zavedou až pod šibenici

Po stopách husitského vojevůdce, které nás zavedou až pod šibenici

<< Český poutník >> Na další výpravu se společně vydáme k sídlu Jana Roháče z Dubé.

Zřícenina Sionu
5. listopadu 2019 - 14:21

U obce Chlístovice navštívíme zříceninu hradu Sion, který byl posledním útočiš těm Jana Roháče. 6. září 1437 byl hrad po čtyřech měsících obléhání dobyt vojsky Zikmunda Lucemburského, Jan Roháč zajat a odvlečen do Prahy a po krutých výsleších nakonec po několika dnech oběšen.

Cestu začínáme na konci Chlístovic u dřevěné napodobeniny šibenice Jana Roháče z Dubé. Dřevěná napodobenina skutečné šibenice, na které byl husita Roháč oběšen, není už úplně v ideálním stavu a vstup na ni je trochu riskantní.

Naučná stezka krajinou, která prý inspirovala Tyla k napsání hymny

Od šibenice se vydáváme naučnou stezkou Cestou husitských hejtmanů na hlavní část naší dnešní cesty. Z obecních stránek se dozvídáme, že myšlenka vytvořit naučnou stezku na téma významné lokality a událostí v okolí obcí Chlístovice a Malešov vznikla v roce 2007 při přípravě 655. výročí obce Chlístovice a 570. výročí dobývání Sionu. Místní vytipovali okruh, který propojil stálou expozici v kulturním domě v Chlístovicích, místní kostel, zříceninu hradu Sionu, místo bitvy u Malešova, tvrz a historii malešovského panství, ke kterému Chlístovice jako obec po staletí patřili. Stezka byla ale nakonec zrealizována až v roce 2011, kdy se na ní podařilo získat dotace z Evropských fondů.

Naučná stezka má 15 informačních panelů a 5 odpočívadel. Vede krásnou přírodou kolem říčky Vrchlice. Traduje se, že zdejší okolí inspirovalo J. K. Tyla k napsání písně Kde domov můj, která se stala naší národní hymnou. Stezka nás vede skutečně po stopách husitských hejtmanů, kteří se zapsali do naší historie tak silně, že o nich bylo psáno v kronikách, v románech a dokonce o nich byly natočeny známé filmy.

Soukromá rezidence i obranný hrad

Hlavním lákadlem naučné stezky je zřícenina hradu Sion. Ten si nechal jako soukromou rezidenci v letech 1426 až 1427 postavil husitský hejtman Jan Roháč. K vidění jsou zbytky hradního jádra se základy obytných budov, bran i hradeb s polokruhovou dělovou baštou, příkopy, valy a pozůstatky narychlo vybudovaných obranných staveb, především velké sypané a obezděné bašty. Hradní zříceniny, kde se v průběhu roku konají rytířské turnaje, jsou volně přístupné.

Z historických materiálů lze zjistit, že dispozice hradu byla dvojdílná. Před jádrem se nacházelo předhradí, opevněné mohutnými příkopy a valy. Tyto valy nejsou pozůstatkem staršího slovanského hradiště, jak se dříve myslelo, ale patrně novým fortifikačním prvkem doby husitské. O podobě Siona existovala po celé věky řada různých představ. Teprve práce archeologů odhalila a dosud odhaluje tajemství jeho podoby. Doposud nebylo nalezeno jediné historické vyobrazení Siona, ani podrobný popis hradu, jeho objektů a vnitřního uspořádání. Dochované jsou pouze popisy rozvalin hradu od Bohuslava Balbína z roku 1677, kdy píše o Sionu jako o kdysi výstavném hradu.

Důkladné opevnění

V posledních letech je pozornost věnována i předhradí a obranným prvkům hradu, o nichž bylo dosud pouze málo vědomostí. Stále více se ukazuje, že Sion nebyl pouze pohodlným sídlem hejtmana, ale i důmyslnou pevností. „Roháč při jeho stavbě využil nových technologií obrany hradu, osvědčených a dobře prověřených v průběhu husitských válek. Veškerá tíha spočívala na dřevohlinitém opevnění obou předhradí, z něhož jsou v současnosti dochovány pouze valy.

Toto opevnění umožňovalo aktivně postřelovat předpolí hradu z ručních a lafetovaných palných zbraní. Fortifikace byla doplněna hlubokými příkopy, ve svahu umístěnými terasami a neobyčejně složitými komplexy vstupních bran. Na předhradích se nacházely hospodářské a řemeslné objekty, předpokládáme zde i obydlí hradní posádky,“ uvádí se v prospektech k naučné stezce.



Jak to bylo s vodou

Velmi zajímavou otázkou je zásobování hradu vodou. Archeologický výzkum totiž neobjevil žádné pozůstatky studny nebo cisterny. Předpokládalo se tedy, že obyvatelé hradu chodili pro vodu do potoka Vrchlice. V údolí pod hradem se však nacházel rybník, svědčí o tom pozůstatky zde dochované hráze. Podle textu na stránkách obce ověřoval Ing. Vít Mlázovský z Chlístovic měřením výšku hráze a prokázal, že plocha rybníka mohla dosahovat až k průrvě ve skále. Odběr vody z tohoto místa byl tedy možný. V Chlístovicích se ale traduje, že na konci 19. století v průrvě při západní straně vykopal studnu zdejší hajný Ryšavý. Další možnou variantou je, že cisterna nebo studna stávala přímo na předhradí, kde je dodnes patrno několik kruhových zahloubenin.

Husitský hejtman a popravený královský vzbouřenec

Než se vydáme zpět do Chlístovic, povězme si ještě něco o Janu Roháčovi z Dubé. Jan Roháč se narodil pravděpodobně v roce 1374 a byl oběšen 9. září 1437 v Praze. Patřil k čelním husitským hejtmanům a je považován za jednoho z nejbližších straníků Jana Žižky. Zprávy o jeho životě jsou jen kusé, vycházet lze pouze z několika zmínek v soudobých kronikách nebo úředních listinách.

Z těchto záznamů je patrné, že v průběhu husitských válek působil jako hejtman v Lomnici a Čáslavi a byl přítomen u řady významných mezníků revoluce. „Po bitvě u Lipan se chopil velení táborské obce a stal se jedním z hlavních odpůrců kandidatury císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn. Několik neúspěšných akcí v čele táborů jej však přimělo odejít z politického života a uchýlit se na hrad Sion, kde pokračoval v odboji proti královskému režimu. Svým počínáním nakonec počátkem roku 1437 přiměl Zikmunda Lucemburského svolat vojáky zemské hotovosti, kteří pod velením nejvyšší ho hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna jeho sídlo oblehli, po čtyřech měsících dobyli a Jana Roháče zajali (6. září). O dva dny později byl husitský hejtman přiveden do Prahy, kde byl po těžkém mučení společně se svými spolubojovníky oběšen. Dobytím Sionu a Roháčovou popravou skončily vlastní boje husitské revoluce,“ píše se v historických záznamech obce Chlístov.

Kostel svatého Ondřeje

Naši dnešní výpravu končíme u kostela svatého Ondřeje v Chlístovicích. Kostel pochází z roku 1402 a byl původně postavený v gotickém stylu. Založen byl Berkou z Dubé na zaniklém hradišti. V 18. století prošel barokní úpravou.

Reportáž vznikla ve spolupráci s webem Krajskelisty.cz.

(red,stredoceskenovinky.cz,foto:kl)