Ačkoli náš optimismus spojený s nástupem nové vlády není třeba nijak přehánět, přesto představa, že z vládní a tedy výkonné politické scény mizí třeba Petr Fiala, Zbyněk Stanjura, Jana Černochová, Jan Lipavský, Vít Rakušan, Eva Decroix a další a další, je povzbudivá. Petr Fiala sice vydal jakousi brožurku, ve které prý líčí, v jak „skvělém stavu“ předává budoucí Babišově vládě naši zemi, přesto jediným objektivním a nezpochybnitelným ukazatelem výsledku Fialova vládnutí zůstává názor lidu vyjádřený ve volbách. A tenhle výsledek si prostě odcházející vláda dát za rámeček nemůže!
 
Noví ministři a ministryně budou rychle přebírat své agendy (a moc času na to nemají), premiéra Babiše však téměř okamžitě čeká křest ohněm. 18. – 19. prosince se bude konat mimořádně vážné jednání Evropské rady (hlav členských států EU), kam pojede již jako nový český premiér.
 
Program Evropské rady sice není ještě detailně znám, tématické okruhy jsou ale jasné – projednávání a hlasování o gigantické finanční půjčce Ukrajině, diskuse o konstrukci víceletého finančního rámce (jak bude EU financována od roku 2028), migrace a situace na Středním východě.
 
Nejprve na téma Ukrajina. Předseda Evropské rady António Costa v dopise, ve kterém představitele členských států zve do Bruselu, tvrdí, že „vývoj na Ukrajině v poslední době vyžaduje urgentní akci EU, …včetně dodržení finančních závazků EU k Ukrajině na léta 2026 – 27 a posílení [ukrajinského] obranného a vojenského úsilí“. Kdyby na takto připravenou Evropskou radu jel ještě Petr Fiala, nepochybně by hlasoval „proukrajinsky“ a zavázal by Českou republiku k ohromným finančním závazkům ve prospěch Ukrajiny. Fialova pozice by byla probruselská, prokyjevská, vazalská a bojovně protiruská.
 

Fiala však do Bruselu již nepojede. Otázka tedy stojí, jak si na summitu EU bude počínat Andrej Babiš? Ten dlouhodobě naznačuje, že jeho zahraničně-politické postoje se budou od Fialova kabinetu lišit. Tvrdí, že v Bruselu bude sledovat české zájmy, mezi které, podle jeho slov, bezhlavá podpora Zelenského Ukrajiny nepatří, a tváří se, že je připraven v klíčových otázkách použít i svého práva veta. K tomu zřejmě využije i politické spojenectví z uskupení Patrioti pro Evropu, které s Viktorem Orbánem zakládali. To už nyní slouží jako jistá platforma, která je protiváhou nebezpečným válečnickým postojům Německa, Francie, Velké Británie (ač ta již členem EU není, chová se však v mnohých ohledech hůř než samotný Brusel) či Evropské komisi.
 
Babišovým skutečným křtem ohněm se tak stane projednávání a hlasování o „reparační půjčce“ Ukrajině (použity mají být Evropskou unií zmrazená aktiva Ruské centrální banky, tedy peníze Rusům doslova ukradené). Na chování a vystupování českého premiéra Babiše se ukáže, jak vážně myslí svá slova, když říká: „Evropská komise musí najít jiné způsoby financování Ukrajiny, protože nemáme peníze pro jiné státy a my za nic nebudeme ručit.“ Více podobných šancí dokázat, že mu jde o Českou republiku víc než o Ukrajinu, mít nebude.
 
A poznámka pod čarou: pro ty, kteří by chtěli českého premiéra peskovat za „nedostatečnou“ podporu Ukrajině, připomeňme informaci UNICEF z minulého týdne informující, že od začátku války na Ukrajině (od února 2022) přijala Česká republika 726 000 ukrajinských uprchlíků! Nedostatečnou pomoc Ukrajině nám proto může někdo jen stěží vyčítat.
 
Podobně bedlivě bychom si měli na stejné Evropské radě všímat i Babišova počínání při projednávání víceletého finančního rámce. To je téma mimořádně důležité a podobně třaskavé, jako ona „reparační půjčka“ Ukrajině.
 
Víceletý finanční rámec, což je plánování příjmů a výdajů na sedm let dopředu (v EU nejsou pětiletky, ale sedmiletky), nejen naznačuje, jakým směrem se bude od roku 2028 ubírat hospodaření EU, ale zejména odhaluje apetit Evropské komise definitivně se finančně zbavit závislosti na národních finančních příspěvcích. Evropská komise totiž chce prosadit další významnou sadu „vlastních evropských finančních zdrojů“. Ty mají tvořit:

• příjmy ze zdanění „velkých firem“;

• příjmy ze zdanění produkce CO2 obecně a navíc zdanění CO2 na hranicích EU (uvalení nové daně na zboží přicházející do EU ze světa mimo EU);

• z daně uvalené na „zboží nesprávně recyklované“;

• ze spotřební daně na tabákové výrobky.

 
Protlačení „vlastních zdrojů EU“ by bylo dalším průlomovým rozhodnutím na cestě k evropskému superstátu. Snad i toho si je nový český premiér vědom.
 
Andreje Babiše čeká v polovině prosince v Bruselu skutečně křest ohněm. Jak si tam bude počínat, vcelku spolehlivě naznačí, co si od jeho vlády budeme moci v zahraniční politice v následujících letech slibovat.