Proto si, na rozdíl od čistých a nezkušených dětských duší, už delší dobu uvědomujeme, že schopnosti a dovednosti řešit potenciální krizové situace by měly patřit k základní a nezbytné přípravě dětí pro život. Z reprezentativních průzkumů společnosti Sanep k bezpečnostní situaci v ČR už jsme zjistili, že 91,3 % našich občanů se domnívá, že dětí neumí řešit případné krizové situace, že více než dvě třetiny dospělých podporují znovuzavedení relevantních témat branné výchovy do školního vzdělávání a také že 85,5 % lidí si přeje, aby se do procesu vzdělávání dětí v oblasti zvládání krizových situací více zapojily také sportovní kluby.  

Sice mluvíme nejvíc o dětech, ale ruku na srdce, přiznejme si, kolik z nás dospělých může prohlásit, že je na řešení bezpečnostních rizik beze zbytku připravený a že si chladnokrevně poradí s každou nepředvídatelnou situací. No, moc nás nebude. Není ostuda si to přiznat, důležité je, abychom se všichni dále zdokonalovali a chvályhodná je naše touha, aby naše děti jednou dokázaly řešit nebezpečné situace lépe než my.

I když se někteří odpovědní rodiče snaží své děti v tomto smyslu vzdělávat, volají zároveň po tom, aby nezůstávali ve svém úsilí osamoceni. Je to logické, jelikož mozaika připravenosti na krize musí být složena z celé řady drobných kamínků a k jejímu složení je nezbytná spolupráce různých subjektů z mnoha oblastí lidské činnosti.

Spojení teorie s praxí a cílený trénink jsou samozřejmou nutností. Může použití moderních elektronických komunikačních prostředků formou vzdělávání a informování prostřednictvím obrazovky či displeje nahradit klasickou praktickou výuku? Odpovíte, stejně jako já, že nikoli? Ale když se zeptáme, zda by se tradiční formy vzdělávání a výuky mohly s informacemi z obrazovek smysluplně doplňovat a kombinovat, už naše odpovědi tak kategorické nebudou.

Zjistit názory občanů v těchto oblastech, bylo i jedním z cílů letošního průzkumu na téma Bezpečnostní situace v ČR, reakce na krizové situace a branná výchova. Níže uvedené otázky byly součástí průzkumu letos poprvé, v odpovědích na ně není tedy možné sledovat trendy, ale přesto je zajímavé se na ně podívat.  
 

Dvě třetiny občanů se domnívají, že ke zlepšování schopností dětí řešit složité bezpečnostní situace by měla přispívat i školní výuka prostřednictvím mobilních aplikací. Kdybychom chtěli toto většinové přání prakticky zrealizovat, museli bychom vyřešit celou řadu souvisejících okolností a problémů. Mají dnes všechny děti k dispozici chytrý telefon? Jsou učitelé ochotni a schopni realizovat tyto moderní formy výuky? Je používání chytrých telefonů při vyučování centrálně dovoleno? Shodnou se odborníci z mnoha oborů na obsahu a formě takových aplikací? Atd., atd…

Také v odpovědích na další otázku můžeme identifikovat onu třetinu dospělých, kteří podporují tyto moderní trendy výuky.
 

Je nepochybné, že lidé potřebují, aby je někdo věcně, konkrétně a lidsky srozumitelně informoval o pravděpodobných nebezpečích a o možnostech, jak jim předcházet nebo úspěšně čelit. A víme, že volba nejefektivnějších informačních prostředků vždy závisela na úrovni technické a technologické vyspělosti společnosti.

Ano, dítě a mobilní telefon, to jsou dnes nerozluční kamarádi a toto spojenectví s sebou samozřejmě nese světlé i stinné stránky. Ale zamyslet se nad tím, jestli by šlo tohoto silného fenoménu využít a prostřednictvím „chytrých kamarádů“ cíleně působit na rozvoj dětské mysli, bychom se rozhodně měli. Je sice dokázáno, že děti se lépe, rychleji a efektivněji učí z papíru než z obrazovky, ale není lepší, když se budou učit z obrazovky než vůbec? Zároveň nezapomínejme, že řešení krizových situací je téměř vždy praktickou činností, jejíž úspěch závisí na technických dovednostech, zručnosti, tělesné připravenosti atd.   

Respondenti v průzkumech vyjádřili svoje názory, které jistě nejsou nezajímavé, ale všechno to jsou nové, neprozkoumané cesty a je třeba zvážit pro a proti, vyhodnotit a přijmout řešení či opatření. Ale ať tak či onak, rozhodujme se rychle, dokud je ještě trochu času!  

Jak tedy odpovíme na otázku v titulku? Já bych řekl, že sám o sobě naučit nemůže, ale dobrým pomocníkem by se stát mohl. Co vy?