Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Přežijeme bez energií a potravy?

Napadlo vás někdy, že už od příštího okamžiku nebude třeba možné svítit, topit, klimatizovat, telefonovat, jezdit autem apod.?

Neslyšeli jste snad experty, kteří varují, že dnes není otázkou, jestli nějaký „blackout“ přijde, ale že jde jen o to, KDY přijde?

Zkušenosti mnoha lidských pokolení nám říkají, že štěstí přeje připraveným. Když se ale podíváte na níže uvedená fakta, zjistíte, že když nám nebude přát štěstí samo o sobě, tak asi nepřežijeme. Nezdá se totiž, že bychom (jako společnost i jako jednotlivci) byli připraveni na různé krizové mimořádné události, např. výpadky energií, válečný konflikt apod.

Jste připraveni na dlouhodobý a rozsáhlý výpadek elektrického proudu (blackout) a víte, jak se v tomto případě zachovat?

Nevěříte vlastním očím? Pak jste na tom podobně, jako já. V dnešní době, kterou někteří odborníci označují jako nejnebezpečnější za posledních sedmdesát let, je na blackout jakž takž připraveno pouhých 13 % lidí (ano + spíše ano) a už tak žalostně nízká procenta těchto odpovědných občanů se v posledních letech ještě snižují.

Máte doma zásoby jídla a nápojů na:

Vidíme, že domácností s malou zásobou jídla a pití (1 až 3 dny) mírně ubývá (17,9 %) a naopak těch se zásobami na více než týden přibývá (82,1 %).

Skutečnost, že se struktura zásobování lidí (jako součást přípravy na nějakou krizi) mírně zlepšuje, můžeme pokládat za takovou malou „pozitivní vlaštovku“, ale co je to platné, když i přesto si lidé o sobě myslí, že jejich celková připravenost na blackout klesá?

V loňském komentáři (Jak zvládneme blackout, PZ 29.8. 2023) jsem uváděl: „Možná si nechceme připouštět „zbytečné“ starosti a toužíme nadále bezstarostně žít a využívat všech technických vymožeností, které pokládáme za samozřejmé… Tak si jen nanečisto zkusme představit, že je nám doma najednou zima, nebo naopak horko, potraviny se nám kazí před očima, dopravními veřejnými ani vlastními prostředky se nikam nedostaneme, v obchodech si nemůžeme nic koupit, protože doma už dávno nemáme žádnou finanční hotovost a platební terminály ani bankomaty nefungují, nevíme, zda jsou naši blízcí v pořádku, protože jsme s nimi zcela ztratili spojení…“.

Samozřejmě bychom mohli ve výčtu možných nebezpečí dlouho pokračovat, zmínit problém téměř jistého rabování, zásobování léky atd. Věřte, nevěřte, vážně jsem předpokládal, že i vzhledem k stále nebezpečnější mezinárodní situaci v Evropě, se připravenost občanů na blackout začne postupně zvyšovat. Že je opak pravdou, je pro mě velmi smutnou realitou. Ne proto, že jsem se prostě spletl a neodhadl dobře budoucí vývoj, ale hlavně proto, že některé situace prostě není možné začít řešit a úspěšně vyřešit až v okamžiku, kdy nastanou. Stále totiž tvrdím a nedám si to vymluvit, že blackout k takovým situacím rozhodně patří.

A v tomto případě si musíme, a měli bychom to i umět, především pomoct sami. Spoléhat totiž na to, že nás z bryndy vytáhne někdo jiný, např. stát, je bláhovou a zaručenou cestou do pekel. I když jsem přesvědčený, že konkrétní pomocnou ruku v našich přípravách na blackout by nám naši volení politici i jmenovaní státní úředníci podat měli, protože k základním povinnostem státu prostě patří se o bezpečí svých občanů dostupnými prostředky starat. V mnoha zemích je běžnou praxí, že stát lidi promyšleně na možné složité situace připravuje, a vhodnými způsoby a prostředky popisuje, vysvětluje, a hlavně podává návody k řešení. Neměl by se tím i náš stát inspirovat dřív, než bude pozdě?

Tak co myslíte? Bude se naše připravenost na blackout postupně zlepšovat a přežijeme ho, až nastane?

Zdeněk Ertl,

Zdroje dat: Středisko analýz a empirických průzkumů Sanep, s.r.o.; průzkumy na téma Bezpečnostní situace v ČR, reakce na krizové situace, branná výchova. Reprezentativní vzorky dotázaných respondentů 18+ (2022 – 36 567; 2023 – 27 651; 2024 – 2 450) odpovídaly sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů ČSÚ, statistická odchylka ±1,5 %.