Svátek má: Ilona

Komentáře

Zpupná, drzá a oprsklá Džamila Stehlíková

MUDr. Džamila Stehlíková, původem z Kazachstánu, naturalizovaná Češka, mj. bývalá ministryně ve druhé Topolánkově vládě „pro lidskpráva a nárdnostní menšiny v ČR“,....

....dnes drzá, urážející, provokativní, nactiutrhačná,  lékařskou etikou a inteligentní slušnost postrádající, vážností hlavy státu pohrdající pražskokavárenská „demokratutka“ se opět nechala slyšet, že v souvislosti s avizovaným trestním oznámením, které na ni podal právník Hradu JUDr. Nespala včetně dalších jejich slovních extempore, se tato krajně nesympatická, protekčně po 3 letech pobytu v ČSR s českým občanstvím uznaná, Havlovými žvásty infikovaná a cíleným ostouzením prezidenta M. Zemana psychicky narušená osoba vyjádřila, že soudní spor vítá, protože jí to prý umožní zažádat o znalecký posudek na Zemanovo zdraví, konkrétně v oblasti psychiatrie a neurologie. Na sociální síti Twitter dala najevo, že pokud po případném soudním sporu skončí ve vězení, vlastně to uvítá.„ Možná se mi podaří být vězněm svědomí hned ve dvou režimech, a to v Sovětském svazu a pak v České zemanovské republice. Jistě se inspirují v Rusku, tam věznit umí,“ zdůraznila. Moc si fandí, tato „ženština“!
      
Tato k prezidentu Zemanovi bezkrupolózně se vyjadřující Kazaška se mylně domnívá, že vzhledem ke svým ničím nepodloženým lživým tvrzením o bezútěšném zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana,  případného soudu bude moci zažádat o znalecký posudek na Zemanovo zdraví. Je docela možné, že by jí mohlo být vyhověno, nicméně lze také  silně pochybovat, že její lživé, ničím nepodložené tvrzení bude znaleckými posudky akceptováno. Také její  představa, že se může stát vězněm svědomí, notabene ve dvou režimech, je silně přehnané. Předně, tato sebevědomá, nekritická, amorální a namyšlená osoba se zřejmě naivně domnívá, že v jejím „možném“ postavení politického vězně ji bude podporovat pražská kavárna, že se jí snad zastane obhájce nespravedlivě stíhaných, resp. trestaných, sám spravedlivý z těch nespravedlivějších John Bok, nebo že se stane nějakou novodobou Johankou z Arcu atd.
    
Úsměvné je však její tvrzení, že se může stát vězněm svědomí hned dvou režimů, v SSSR a v České zemanovské republice. Že je psychicky narušená psychiatrička Stehlíková ve svých úvahách ujetá jak poslední noční tramvaj, je zcela evidentní, ale k této její představě je třeba podtknout několik faktů:
ve všech přístupných, resp. dohledatelných informacích o této profláknuté doktorce psychiatrie není žádná zmínka, že by v době jejího studia či další pracovní činnosti byla politicky pronásledována, perzekuována a už vůbec ne, že by byla vězněna, aby se tak mohla stát vězněm svědomí. Nemluvě o tom, že již v r. 1989 odešla se svým českým manželem do Československa, kde v r. 1992, díky Václavu Havlovi (za co „díky“ není známo) získala české státní občanství.

     
Vězněm svědomí České zemanovské republiky je další z neseriozních osobních invektiv vůči prezidentu Zemanovi. Asi je to myšleno v nadsázece, ale současně to zapadá do kontextu jejího antizemanovského postoje, zášti a osobní nenávisti  navzdory tomu, že prezident se vůči ní nikdy negativně nevyslovil, neboť z obecného pohledu byla či je Miloši Zemanovi „nějaká Stehlíková“, jak ji po jejích invektivách vůči své osobě nazval, zcela u pr*ele.

Této osobě velmi stouplo sebevědomí poté, co ji bývalým „komunistickým“ režimem bylo, krátce po jejím přistěhování do ČSR velkoryse umožněno pracovat jako odborná lékařka-psychiatrička v Nemocnici s poliklinikou v Chomutově. V r. 1992, po nabytí státního občanství ČSR, již pracovala jako vědecká pracovnice v Národním centru podpory zdraví v Praze a ve Státním zdravotním ústavu. Kromě toho se tato neskromná, velmi ambiciozní žena angažovala i politicky, kdy od městské radní v Chomutově přes mnohé jiné funckce byla jejím vrcholem funkce ministryně ve vládě M. Topolánka. Nicméně po několika  neúspěšných pokusech dostat se zpět do  vysoké politiky, poslankyně do Parlamentu ČR skončila (zatím) neúspěšně a dnes vykonává předsedkyni Liberálně ekologické strany. Ale i to se počítá!


   
Chtělo  by se říct a hlavně věřit, že trestní oznámení na její osobu, jak výše uvedeno, se dostane k soudu a že bude také odsouzena. Avšak vzhledem k realitě o našem právním státě, stavu soudnictví a naší celkové spravedlnostní politiky si lze bohužel, o nějakém racionálním, spravedlivém řešení trestního soudu jen nechat zdát. Je sice pravdou, že od různých lidí, vč. řady politiků, bylo řečeno mnoho nestoudného, lživého, pomlouvačného, urážlivého nebo odsouzení hodného, ale výroky Džamily Stehlíkové, na rozdíl od ostatních, jako od ženy jsou značně urážející, ze společenského i lékařského hlediska neetické, nemorální, porušující Hypokratovu přísahu. Její vyjádření nemá ve veřejném prostoru obdoby. Zvláště, že jako naturalizovaná občanka ČR, kdy by měla projevit jakousi umírněnou, slušnou, vděčnost za to, že ji tento národ dal možnost seberealizace, (na rozdíl od rodného Kazachstánu), ona naopak naprosto nihilisticky a veřejně vyjadřuje odpor, nenávist a zášť vůči člověku, který je ctěn většinou českého národa, by si v případě jiného, než prezidenta Zemana (např. Havla, Schwarzenberga, Drahoše apod.), nikdy nedovolila, naopak, nejspíše by jim s „dámskou lehkostí a korektností“ lezla nejen do análu.
      
Dr. Džamila Stehlíková je u nás mezi nactiutrhačnými, nekultivovanými, záštiplnými individui něco jako odpudivý hnisající vřed vedle takových vředů, jako jsou P. Novotný, J. Hutka,  J. Hřebejk a podobní „inteligenti! Pokud by snad mělo dojít s D. Stehlíkovou k soudu, neúčinnější trest by bylo její vyhoštění do Kazachstánu. Tam by se pak mohla s „příkladnou slušností a korektností“ jako zde v Česku demokraticky pustit do blití na kazašského prezidenta! Je to sice nereálné, ale za úvahu by to jistě stálo. Nicméně, i ty tepláky jí padnou a budou stejně slušet, jako ten „módní úbor“ na fotografii. Fuj tajbl!

Jiří  Baťa