Hormuzský průliv se stal jedním z nejnebezpečnějších míst světového obchodu. Podle údajů zveřejněných agenturou Reuters bylo během října zaznamenáno již 28 potvrzených nebo hlášených útoků na obchodní lodě, nejvíce za dobu sledování od roku 2017. Od začátku americko-izraelské války proti Íránu 28. února jejich počet dosáhl 113. Spojené státy sice disponují vojenskou převahou, nedokázaly však obnovit bezpečnou plavbu. Írán mezitím využívá strategickou polohu průlivu k ekonomickému tlaku na Washington i světové energetické trhy.

Hormuzským průlivem před válkou procházela přibližně pětina světového obchodu s ropou a zkapalněným zemním plynem. Po zahájení americko-izraelských útoků Írán omezil plavbu a Spojené státy následně zavedly blokádu íránských přístavů. Strategická obchodní cesta se tak změnila v hlavní vyjednávací nástroj obou stran. Íránské revoluční gardy 22. října oznámily zásahy několika obchodních plavidel. Část lodí měla být poškozena minami. Okolnosti jednotlivých incidentů nebyly nezávisle potvrzeny, pokračující útoky však dokládají také údaje mezinárodních organizací sledujících námořní dopravu.


Írán útočí na ceny ropy i americkou politiku

Důsledky se promítají především do přepravních a pojistných nákladů. Denní pronájem velkého tankeru na trase z Perského zálivu do Číny se podle Reuters vyšplhal přibližně na 1,4 milionu dolarů. Náklady na pojištění nákladu mohou dosahovat až deseti procent jeho hodnoty, zatímco před válkou činily přibližně tři procenta. Íránská strategie tak zasahuje světovou ekonomiku i v situaci, kdy ropa nadále proudí na trh. Každý útok zvyšuje náklady dopravců, pojišťoven a odběratelů. Ty se následně mohou promítat do cen pohonných hmot, průmyslové výroby a spotřebního zboží.

Dva vysocí íránští představitelé agentuře Reuters přiznali, že Teherán změnil taktiku útoků také s cílem udržovat vysoké ceny ropy a ovlivnit politickou situaci ve Spojených státech před listopadovými volbami do Kongresu. Pro Donalda Trumpa tak vzniká nepříjemný rozpor. Americká blokáda má hospodářsky oslabovat Írán, pokračující konflikt však současně zdražuje energii a námořní dopravu. Ekonomické důsledky americké vojenské strategie proto dopadají také na samotné Spojené státy a jejich spojence.


Evropa platí za konflikt, o kterém nerozhoduje


Pro Evropskou unii představuje pokračující krize další zásah do energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti průmyslu. Přestože Evropa není hlavním odběratelem ropy přepravované Hormuzem, zdražování na světovém trhu se přenáší také do evropských cen. České hospodářství mohou zasáhnout především dražší pohonné hmoty, přeprava a průmyslové vstupy. Rostoucí náklady přicházejí v době, kdy evropské podniky již čelí silné mezinárodní konkurenci a vysokým nárokům na investice.

Hormuz tak odhaluje zásadní paradox americké strategie. Spojené státy mohou mít vojenskou převahu, ale Írán dokáže pokračujícími útoky zvyšovat cenu konfliktu pro celý svět. Dokud Washington a Teherán nenajdou dohodu o bezpečné plavbě, budou náklady jejich soupeření nést také ekonomiky, které o zahájení války nerozhodovaly. Pro Evropu je to další připomínka, že energetická bezpečnost nestojí pouze na dostatku surovin. Rozhoduje také schopnost zajistit jejich dopravu bez závislosti na konfliktech vzdálených velmocí.



Zdroje: 1. Reuters – Rekordní počet útoků na lodě v Hormuzském průlivu; 2. Associated Press – Írán hlásí nové útoky na tankery; 3. Reuters – USA a Írán jednají o postupném otevření Hormuzu, 24. září 2026⁠