Umělá inteligence bývá představována jako téměř nehmotná technologická revoluce. Jižní Korea nyní ukazuje její mnohem fyzičtější stránku. Za modely AI stojí datová centra, za nimi polovodičové továrny a za tím vším elektrárny, přenosové sítě a obrovské množství elektřiny. Korejský ministr pro klima, energetiku a životní prostředí Kim Sung-whan uvedl, že rozšiřování výroby polovodičů společností Samsung Electronics a SK Hynix spolu s novými datovými centry pro umělou inteligenci může zvýšit potřebu elektrického výkonu země o dalších 25 až 30 gigawattů. Další růst spotřeby má přinést elektromobilita a elektrifikace vytápění.

Rozměr problému nejlépe ukazuje přirovnání agentury Reuters: 25 až 30 GW odpovídá přibližně výkonu dvaceti jaderných reaktorů. Neznamená to, že Soul plánuje dvacet nových bloků postavit. Ukazuje to však, jak obrovský energetický účet může mít technologická expanze země. Jižní Korea dnes provozuje 26 jaderných reaktorů a jádro pokrývá téměř třetinu výroby elektřiny. Země se tak dostává před rozhodnutí, které dříve či později čeká všechny státy usilující o významné postavení v éře umělé inteligence: nestačí postavit datová centra a továrny na čipy. Někdo pro ně musí vyrobit elektřinu.

Čipová velmoc potřebuje energetickou velmoc

Korejské ambice jsou mimořádné. Samsung Electronics a SK Hynix rozšiřují domácí výrobu ve chvíli, kdy globální poptávku po paměťových čipech prudce zvyšují investice do umělé inteligence. Za prvních osm měsíců letošního roku podle nejnovějších údajů agentury Reuters vzrostl jihokorejský export polovodičů o 169,6 procenta na 281 miliard dolarů a čipy už tvoří 41 procent celkového exportu země. 


Technologická strategie se tak střetává s energetickou realitou. Továrna na nejmodernější polovodiče potřebuje nejen obrovské množství elektřiny, ale především její nepřetržitou a mimořádně spolehlivou dodávku. Totéž platí pro rozsáhlá datová centra. Nestačí proto vyrobit dost elektřiny v celoroční statistice. Výkon musí být k dispozici ve správnou dobu a na správném místě a přenosová soustava jej musí dokázat dopravit tam, kde vznikají nové průmyslové komplexy. Čipovou továrnu lze politickým rozhodnutím urychlit. Elektrárnu a stovky kilometrů vedení vysokého napětí podstatně hůře.

Jádro se vrací do středu hry

Jižní Korea proto připravuje nový dlouhodobý energetický plán do roku 2040. Jednou z hlavních otázek bude, zda bude obsahovat další jaderné elektrárny. Ministr Kim zatím jejich počet nepředjímá, ale jádro označuje za jeden ze zásadních zdrojů, které je nutné při budoucím energetickém mixu posuzovat. Obnovitelné zdroje dnes zajišťují přibližně 11 procent korejské elektřiny, zatímco země současně plánuje do roku 2040 ukončit běžné využívání uhlí. Rovnice je tvrdá. Korea chce dramaticky zvýšit spotřebu elektřiny, rozšiřovat energeticky náročný průmysl, budovat datová centra, elektrifikovat dopravu a vytápění a současně omezovat fosilní zdroje.


Podle jihokorejské agentury Yonhap trvá samotná výstavba nového reaktoru i při urychleném postupu nejméně sedm až osm let. Před ní je navíc nutné vybrat lokalitu, získat povolení a vypořádat se s odporem místních obyvatel. Podobně dlouhé problémy mohou provázet výstavbu nových přenosových vedení. Technologický závod tak může brzdit něco mnohem méně atraktivního než nedostatek čipů: elektrárny, transformátory, vedení vysokého napětí a roky povolovacích procesů.

AI mění elektřinu v nástroj průmyslové moci

Korejský případ není jen domácím energetickým problémem. Ukazuje jednu z největších otázek nastupující éry umělé inteligence. Další fáze technologické soutěže nebude pouze závodem výrobců čipů, vývojářů a technologických firem. Stává se také závodem energetických soustav. Podle korejského ministra už několik amerických technologických společností včetně Nvidie projevilo zájem o výstavbu datových center v Jižní Koreji mimo jiné kvůli spolehlivosti tamního zásobování elektřinou. 

Tím se mění význam energetické politiky. Země schopná nabídnout technologickým firmám dostatek stabilní elektřiny, rychlé připojení a spolehlivou síť získává konkurenční výhodu. Stát, který bude mít velkolepou strategii pro AI, ale nebude schopen postavit zdroje a vedení, může zjistit, že jeho technologické ambice existují hlavně v prezentacích.


Pokud chce Evropa současně elektrifikovat dopravu, dekarbonizovat průmysl, rozšiřovat datová centra a budovat vlastní technologickou základnu, musí říci také druhou polovinu věty: kdo vyrobí potřebnou elektřinu, za jakou cenu a kdy budou nové zdroje a sítě skutečně hotové. Jižní Korea ukazuje, že technologickou revoluci nelze postavit pouze na čipech. Potřebuje také elektrárny. A může se ukázat, že jednou z nejcennějších konkurenčních výhod v závodě o umělou inteligenci nebude další algoritmus, ale schopnost dodat mu dostatek stabilní elektřiny.



Zdroje: 1. Reuters – South Korea’s power demand set to soar on AI boom as nation weighs expanding nuclear energy⁠; 2. Yonhap – Chip fabs, AI data centers put South Korea’s nuclear policy back in focus⁠; 3. Reuters – South Korea exports surpass full-year record, hit $709.4 billion YTD⁠; 4. Korea Energy Agency – energetické statistiky⁠