Českému zdravotnictví chybějí miliardy korun, zatímco kontroly opakovaně odhalují nedostatky v hospodaření zdravotních pojišťoven. Problematické manažerské odměny, veřejné zakázky, nakládání s majetkem i kontrola vykazované zdravotní péče ukazují, že samotná existence kontrolních orgánů ještě nezaručuje hospodárné využívání veřejných prostředků. Stát přitom má rozsáhlé pravomoci, kterými může činnost zdravotních pojišťoven prověřovat. Zásadní otázkou proto není, zda kontroly probíhají, ale jak rychle následuje náprava, kdo za ni odpovídá a proč se některé nedostatky odhalují až po letech.

Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem financí vykonává zákonnou kontrolu zdravotních pojišťoven. Jejich hospodaření prověřuje také Nejvyšší kontrolní úřad a dodržování pravidel veřejných zakázek Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Kontrolních institucí tedy není málo. Problémem je účinnost jejich práce, návaznost jednotlivých zjištění a především veřejně doložitelná náprava.

Ministerstvo zdravotnictví ve zprávě za rok 2025 samo upozornilo na nedostatečnou kontrolu poskytovaných zdravotních služeb, slabé vymáhání nápravy nesprávně vykazované péče a nedostatky v transparentnosti rozhodování pojišťoven. V některých případech zjistilo také porušování zásad hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti. Resort přesto celkový vývoj v kontrolovaných oblastech označil za pozitivní. Zveřejněná souhrnná zpráva však neobsahuje úplné rozdělení zjištěných nedostatků podle jednotlivých pojišťoven ani přehled výsledků následného ověřování nápravy.


Dalším problémem jsou kritéria hospodárnosti. NKÚ již dříve upozornil, že právní předpisy pro zdravotní pojišťovny ve většině případů nestanovují dostatečně konkrétní měřítka pro hodnocení účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti. Pokud taková kritéria chybějí, musí být stanovena předem samotnou institucí, případně je pro účely prověrky určuje kontrolní orgán podle kontrolních standardů. Bez dostatečně srovnatelných ukazatelů však stát obtížně vyhodnotí, která pojišťovna hospodaří efektivněji a kde existuje skutečný prostor pro úspory.

Správní a dozorčí rady musejí nést odpovědnost

Druhou zásadní oblastí je řízení zdravotních pojišťoven. Zákon rozděluje pravomoci mezi ředitele, správní radu a dozorčí radu. Správní rady schvalují důležité finanční dokumenty, zásady smluvní politiky a rozhodují o vybraných významných majetkových a hospodářských záležitostech. Dozorčí rady kontrolují dodržování právních předpisů a celkové hospodaření. Jejich členové mají právo nahlížet do dokumentace a prověřovat způsob nakládání s prostředky.

Tato oprávnění nejsou pouhou formalitou. Umožňují požadovat vysvětlení, upozorňovat na riziková rozhodnutí a vyžadovat jejich prověření. Samotné členství v kontrolním orgánu ovšem automaticky neznamená odpovědnost za každé pochybení managementu. Tu lze vyvozovat až při splnění konkrétních zákonných podmínek. Právě proto je potřebné jasněji vymezit povinnosti jednotlivých členů, způsob jejich plnění a možnosti vyvozování odpovědnosti.

Zejména u VZP je systém řízení úzce propojen s politickým zastoupením. Z třiceti členů správní rady jich dvacet volí Poslanecká sněmovna podle principu poměrného zastoupení politických stran a deset jmenuje vláda. Politická kontrola instituce hospodařící s veřejnými prostředky je legitimní. Nesmí však nahrazovat odborné předpoklady, nezávislé posuzování rizik a osobní odpovědnost. Členové správních a dozorčích rad by proto měli splňovat jasné požadavky na odbornost, transparentně oznamovat možné střety zájmů a dokládat, jak vykonávají své kontrolní povinnosti.


Veřejné zdravotní pojišťovny totiž nespravují soukromý majetek svých manažerů. Nakládají s prostředky určenými na zdravotní péči milionů občanů. Ministerstvo zdravotnictví v září představilo návrh reformy Moderní veřejné zdravotní pojištění 2030. Počítá s větším zapojením pojištěnců a zaměstnavatelů do řízení pojišťoven, omezením střetu zájmů a jasnější odpovědností členů jejich orgánů.

Reforma musí změnit pravidla, nejen organizační schéma

Součástí návrhu je také hmotná odpovědnost členů orgánů pojišťoven a společné analytické vyhodnocování kvality a efektivity zdravotní péče. Právě konkrétní právní nastavení těchto pravidel rozhodne, zda skutečně posílí kontrolu. První legislativní změny mají podle harmonogramu projít schvalováním v roce 2027 a nabýt účinnosti v roce 2028. Zatím jde o představený reformní záměr, nikoli o schválený zákon.

Má-li reforma přinést skutečné výsledky, musí stanovit jasné povinnosti. Závažná kontrolní zjištění by měla mít konkrétní termíny nápravy a její nezávislé ověření. Významné veřejné zakázky, zejména na informační technologie a dlouhodobé služby, musejí podléhat důslednému hodnocení ekonomických rizik, konkurence a závislosti na dodavatelích.

Stejně důležité je využívání zákonných možností k vymáhání škody, pokud se prokáže porušení povinností konkrétních osob. Kontrolní závěr nesmí automaticky skončit pouze personální změnou nebo příslibem lepších pravidel. Samostatnou oblastí musí zůstat efektivita zdravotní péče. Pojišťovny nemají pouze vybírat pojistné a proplácet faktury. Jejich úkolem je zajistit dostupné a kvalitní zdravotní služby, kontrolovat správnost úhrad a nakupovat péči s ohledem na potřeby pojištěnců.
Vláda současně připravila posílení financování veřejného zdravotního pojištění v roce 2027 o 24 miliard korun. Z toho 21 miliard má představovat zvýšení plateb za státní pojištěnce a další tři miliardy přesun prostředků z provozu pojišťoven přímo do zdravotní péče. Příslušný vládní návrh zákona prošel v září druhým čtením v Poslanecké sněmovně, legislativní proces však dosud nebyl dokončen.

Ani výraznější provozní úspory samy o sobě nevyřeší dlouhodobé finanční problémy zdravotnictví. Náklady rostou kvůli stárnutí populace, personálním výdajům, dražší léčbě i novým zdravotnickým technologiím. Je proto nutné odmítnout dvě zjednodušení. První tvrdí, že zdravotnictví potřebuje pouze další peníze. Druhé naznačuje, že jeho schodky vyřeší samotné omezení manažerských odměn a administrativy.

Skutečné řešení musí spojit stabilní financování, účinnější organizaci zdravotní péče, hospodárnost provozu a odpovědné řízení pojišťoven. Dosavadní kontroly prokázaly, že stát některá pochybení dokáže odhalit a v jednotlivých případech následovaly sankce nebo trestní oznámení. Stále však zůstává otázka, zda se jejich závěry dostatečně rychle promítají do nápravy a zda je odpovědnost za jednotlivá rozhodnutí skutečně vymahatelná. České zdravotnictví nepotřebuje pouze další miliardy. Potřebuje také důslednou, transparentní a účinnou kontrolu nad tím, jak se s nimi nakládá. Bez ní bude každé další navýšení financování pouze částí řešení.



Zdroje: 1. Ministerstvo zdravotnictví – Výsledky kontrol zdravotních pojišťoven za rok 2025⁠; 2. Reforma Moderní veřejné zdravotní pojištění 2030⁠; 3. Závažná zjištění z kontroly Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra⁠; 4. NKÚ – Právní postavení zdravotních pojišťoven a kritéria hospodárnosti; 5. Zákon č. 551/1991 Sb. – Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky⁠; 6. Zákon č. 280/1992 Sb. – Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny⁠; 7. Ministerstvo zdravotnictví – Opatření k posílení financování zdravotnictví o 24 miliard korun⁠; 8. Poslanecká sněmovna – Sněmovní tisk 235, projednávání novely pojistného na veřejné zdravotní pojištění⁠