Násilnosti v Miláně a dalších italských městech provázely rozbité výlohy, vyrabované obchody, ničení veřejného majetku a útoky na bezpečnostní složky. Podle údajů předložených italskému parlamentu utrpělo v Miláně a Boloni zranění 193 policistů a dalších příslušníků bezpečnostních složek. Policie předvedla k dalším úkonům 343 osob, z nichž 48 bylo zatčeno. Premiérka upozornila také na vysoký podíl mladistvých mezi účastníky nepokojů.


U mladistvých ve věku 14 až 18 let se nově předpokládá schopnost rozpoznat protiprávnost jednání, pokud se neprokáže opak. Hranice trestní odpovědnosti zůstává na 14 letech. Vláda současně posílila bezpečnostní opatření v Miláně o dalších 500 vojáků.

Meloniová však upozornila ještě na závažnější jev. Podle jejích informací se násilností účastnily stovky velmi mladých lidí, kteří se svolávali prostřednictvím sociálních sítí a své útoky natáčeli. Nejmladšímu identifikovanému účastníkovi mělo být pouhých jedenáct let. Tyto údaje vycházejí z premiérčina vystoupení a nelze je bez dalšího považovat za soudně prokázané skutečnosti.

Podstatou jejího projevu bylo odmítnutí politického i sociálního ospravedlňování násilí. Nespokojenost s vládou, nízké příjmy nebo nedostatek perspektivy mohou být legitimními důvody k protestu. Nemohou však zakládat právo ničit majetek lidí, kteří s politickým konfliktem nemají nic společného.

Parlament není prostor, kam se vstup vynucuje silou


Poslanecká sněmovna je jednou ze základních ústavních institucí. Občané mají právo před ní protestovat, kritizovat poslance a požadovat změnu zákonů. Nemají však právo násilím překonávat bezpečnostní opatření nebo si vynucovat vstup do chráněných prostor. Pokud se prokáže použití násilí, musí být takové jednání postihováno bez ohledu na to, zda protestující vystupují proti současné vládě, předchozí vládě nebo prezidentovi. Politická příslušnost pachatele nemůže být polehčující okolností sama o sobě.

Stejně důležitá je odpovědnost veřejných činitelů. Podpora demonstrace neznamená automatickou odpovědnost za jednání každého jejího účastníka. Politici by však měli být schopni případné násilí jednoznačně odsoudit i tehdy, když přichází z prostředí jejich vlastních příznivců.

Český právní řád již umožňuje postihovat výtržnictví, poškozování cizí věci, násilí proti úřední osobě a další trestné činy. Policie má zároveň zákonné prostředky k ochraně veřejného pořádku a za stanovených podmínek také k rozpuštění shromáždění. Problém proto nemusí spočívat pouze v nedostatku nových zákonů. Rozhodující je, zda stát dokáže pachatele identifikovat, v přiměřené době rozhodnout o jejich odpovědnosti a zajistit náhradu způsobených škod. Bez důsledného uplatňování práva zůstane i přísnější trestní sazba pouze číslem v zákoně.

Dvojí metr politiků podkopává respekt k zákonu

Meloniová ve svém projevu otevřela otázku, která přesahuje italské hranice. Odmítla, aby se politické násilí posuzovalo podle toho, kdo je páchá a jakou věc údajně hájí. Tato zásada by měla být samozřejmostí také v České republice.

Jestliže někdo rozbije výlohu, napadne policistu nebo se násilím pokusí překonat ochranu parlamentu, závažnost jeho jednání neurčuje politický názor. Stejné pravidlo musí platit pro všechny demonstranty. Nelze jednou hovořit o nepřijatelném útoku na demokracii a podruhé obdobné protiprávní jednání omlouvat občanským rozhořčením.


Italská vláda zvolila přísnější trestní politiku. Její účinnost však bude záviset na práci policie, státních zástupců a soudů. Přísné zákony samy o sobě nezaručují bezpečnost a nové pravomoci musí podléhat soudní kontrole. Stejně důležité je zabránit tomu, aby se bezpečnostní opatření obracela proti lidem, kteří pouze pokojně vyjadřují nesouhlas.

Česká republika proto nemusí automaticky přebírat italské trestní sazby ani všechny nové pravomoci bezpečnostních složek. Měla by však důsledně vyhodnotit, zda současné zákony umožňují rychlý postih násilí při demonstracích a zda poškození občané skutečně dostávají náhradu způsobených škod.

Demokracie není bezbranný systém, který musí tolerovat násilí jen proto, že se odehrává pod politickými transparenty. Právo protestovat patří mezi základní svobody. Útoky na policisty, rabování obchodů, ničení majetku a násilné vynucování vstupu do státních institucí však nejsou pokračováním demokratické diskuse jinými prostředky.

V tom spočívá hlavní poučení z italských událostí. Stát musí chránit pokojné demonstranty, ale současně musí být schopen důsledně zasáhnout proti těm, kteří jejich práva zneužívají k násilí. A politici musí respektovat stejná pravidla bez ohledu na to, zda se jim požadavky demonstrantů líbí.



Zdroje: 1. Italská vláda – Bezpečnostní opatření schválená 20. října 2026⁠; 2. Italská sbírka zákonů – Bezpečnostní dekret č. 190/2026⁠; 3. Sky TG24 – Nová opatření proti násilí při demonstracích⁠; 4. Pagella Politica – Rozbor nového bezpečnostního dekretu⁠