Svátek má: Bořivoj

Politika

Velikost textu:

Mojmír Grygar: Ona jako on?

Mojmír Grygar: Ona jako on?

Za okupace, kdy českému národu hrozila záhuba, německé úřady, úměrně s porážkami na východní i západní frontě, zesilovaly tlak proti zbytkům jazykové autonomie, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Mojmír Grygar.

Mojmír Grygar
22. června 2021 - 04:20

Na gymnáziích se v roce 1944 zaváděly tzv. Wiederhohlungsstunden, opakovací hodiny, v nichž musela probíhat výuka v němčině i v předmětech, jako dějepis, fyzika nebo zeměpis. Také vysvědčení bylo dvojjazyčné a stejný zákon postihl i všechny plakáty na česká divadelní představení, filmy, koncerty nebo sportovní akce. Přitom okupační úřady nepřišly na to, aby zrušily ženskou koncovku vlastních jmen jako nepřípustnou koncesi jazyku méněcenného slovanského jazyka.

Spokojily se tím, že české herečky a zpěvačky vystupující na německých filmech nebo scénách se české přípony musely vzdát; tak vznikla Anny Ondra,  Ada Goll, Lil Adina (Mandlová) nebo prosazovaná Lida Baarova, která dopadla lépe, protože se musela vzdát pouze dvou čárek. Němečtí spoluobčané, kteří nepropadli rasistickým předsudkům a kterým znalost češtiny umožnila lépe se vcítit do pocitů a mysli národa zbaveného historických i přirozených práv, oceňovali na naší mateřštině právě to, co němčina, angličtina ani francouzština není s to rozlišit.

Max Brod, neocenitelný propagátor moderní české kultury, zdůrazňoval specifickou vlastnost češtiny, nejzápadnějšího a nejsložitějšího slovanského jazyka, totiž zdůrazňování rozdílů mezi mužským a ženským rodem. Tam, kde je tvar německého slovesa neutrální (war, ging) a rodový význam mu dodává teprve mužský nebo německý člen (er/sie war, ging), české byl–byla, šel–šla již obsahuje informaci o tom, zda jde o muže nebo ženu. Totéž prozrazují přídavná jména; koncovka ová u ženských jmen je nedílnou součástí jazykového systému a nikdo ji nemůže s odvoláním na osobní rozhodnutí měnit.

Bezpochyby to souvisí s návrhem zákona (v Německu jej prosazují zelení, u nás nejspíš piráti) o tom, že 14letí mohou bez svolení rodičů i bez lékařského vyšetření změnit své pohlaví. V jazyce – a bezpochyby i v biologii – každé porušení základní normy není ničím jiným než násilím proti přirozenému stavu věcí. Ten vznikl v průběhu tisíciletí, nevznikl náhodou, ani svévolným rozhodnutím nějaké mocenské instance.   



Žena, která snese být Eva Kopecky, Mary Nemec, Julie Dlouhy, žena, která nepocítí aspoň trochu studu, když se o ní mluví jako o slečně Sedlak, která potkala přítelkyni Pokorny, vypadává z okruhu českých i zahraničních uživatelů českého jazyka a přihlašuje se k obci uživatelů angličtiny nebo jiného anglosaského nebo románského národa. Vystupovat s touto vykastrovanou formou jména v českém prostředí znamená vysokou míru  jazykového odcizení, které všechny Čechy a znalce češtiny zaráží a odpuzuje. Max Brod a Pavel Eisner viděli v zdůrazňování rodu v češtině víc než jen pouhou formu, měli za to, že je to zvláštní citový příznak, který označili jako erotismus. Projevuje se to i v tvorbě podstatných a přídavných jmen: čeština dokáže z jednoho základu (učeně: lexikálního morfému) vytvořit celý vějíř slov různého významového, citového, příležitostného zabarvení. (Mimochodem: našli byste německý nebo anglický výraz pro obyčejné české slovo panenka?)                                                  

V dnešní době, kdy se ženy snad ve všech oblastech soukromého i společenského života dovolávají ženských práv a kdy bojují, někdy až naivně a fanaticky, proti nadvládě mužského rodu v jazyce, je snaha některých českých žen o zrušení tradiční ženské koncovky nepochopitelná a absurdní. Na druhé straně je třeba si položit otázku, jaké společenské posuny, trendy a tlaky vyvolaly tuto podivnou kauzu, a proč jí naši zákonodárci podlehli. Není to důsledek až podlízavé snahy ve všem všudy se přizpůsobit severoatlantické civilizaci a nevynechat jedinou možnost, abychom již zcela splynuli se světem velkého Západního Bratra? Nejde o nic méně než o důsledek soustavného třicetiletého napadání národního vědomí.
    
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)