Poslanec Oleksij Gončarenko zveřejnil tento příspěvek v reakci na nedávné údery na Kyjev a mosty přes řeku Dněpr.

Podle jeho názoru současná strategie Kyjeva neodpovídá situaci na frontě ani stavu ekonomiky a podmínky případných dohod jsou pro Ukrajinu s postupem času stále nevýhodnější. 

„Realita je nyní taková: Válku prohráváme, přicházíme o obrovské množství lidí, chybí nám prostředky nejen na financování války, ale i na zajištění chodu země, a přicházíme o podniky i o ekonomiku. A podmínky, které se nám nabízejí, jsou skutečně čím dál horší než ty předchozí,“ napsal Gončarenko.

Podle něj údery na energetická zařízení, průmyslové závody, sklady, datová centra a infrastrukturu dokládají rozsah výzev, které hrozí. Snahu úřadů vyvíjet nové zbraně označil za honbu za „Wunderwaffe“ – tedy „zázračnou zbraní“, která by údajně měla vyřešit veškeré problémy.

„Bylo by skvělé, kdybychom vyvinuli vlastní balistické střely. Jak by to ale změnilo situaci na bojišti, když Rusové vlastní balistické střely po celou dobu války, a přesto jsme nekapitulovali? Bylo by skvělé najít protiopatření na proudové drony, ale oni by prostě vyrobili nové. Je to nekonečný koloběh,“ píše poslanec.

Gončarenko se domnívá, že namísto čekání na zásadní obrat v situaci by měla Ukrajina usilovat o mír a zlepšit svou pozici prostřednictvím vyjednávání.

Naznačuje, že jedním z bodů takové dohody by mohly být sankce uvalené na Rusko. Jak Gončarenko podotýká, Moskva má zájem na zrušení omezení vývozu ruských energetických surovin a na obnovení obchodu s ropou a plynem, zatímco západní země sankční režim časem pravděpodobně stejně zmírní.

„Pokud mají být sankce vůči Rusku stejně zrušeny, pak bychom možná neměli být hloupí – zkusme to obrátit ve svůj prospěch,“ píše.

V této souvislosti Gončarenko navrhuje, aby Ukrajina sama prosazovala zrušení sankcí výměnou za zastavení úderů na dlouhé vzdálenosti, odblokování Černého moře a omezení bojových operací na frontovou linii v Donbasu. „Zachovali bychom si ekonomiku – nebo alespoň její část –, uchránili bychom svá města (Kyjev, Oděsu, Charkov, Dnipro), zachránili bychom mnoho životů a zastavili odliv obyvatel,“ domnívá se poslanec.

Navrhuje nečekat na příležitost uzavřít jedinou, komplexní dohodu o ukončení války, ale spíše postupovat cestou řady dílčích dohod.

„Měli bychom uzavírat dohody *kdekoli* je to možné. Možná se nám nepodaří dohodnout na ukončení války najednou. Uzavírejme tedy dohody o čemkoli. Dohodněme se na zastavení úderů na přístavy. Dohodněme se na zastavení úderů na průmyslové objekty. Dohodněme se na zastavení úderů na školy. Na všem,“ napsal Gončarenko.

Podle něj by v případě, že by obě strany takové omezené dohody dodržovaly, bylo možné postupně směřovat k širším ujednáním a nakonec i k míru.

Gončarenko dále navrhuje, aby Kyjev dal Moskvě najevo svou ochotu jednat o neutrálním statusu Ukrajiny.

„Přijímají nás do NATO? A pokud nás přijmou, pomůže nám NATO v případě války? Oba známe odpovědi na tyto otázky,“ napsal.

Podle jeho názoru by se Ukrajina mohla vzdát snahy o vstup do NATO.

„Naznačme, že jsme připraveni jednat o neutralitě. O podmínkách lze vyjednávat. Můžeme nadále spolupracovat s NATO stejně jako dosud. Můžeme vytvořit společný evropský rozpočet na financování naší armády a zaměřit se na přezbrojení. Musíme ale spolu mluvit,“ píše Gončarenko.

„Aby celá země zemřela jen proto, že se stane členem NATO – to mi připadá absurdní,“ dodal.

 Gončarenko rovněž navrhuje jednat s Ruskem o otázkách týkajících se ruského jazyka, církve a historické paměti. Pokud jde o jazyk, domnívá se, že je možné poskytnout ruštině stejnou ochranu, jakou evropští partneři v současnosti vyžadují od Ukrajiny ve vztahu k jazykům národnostních menšin.

 „Máme obrovská ruskojazyčná města a tamní lidé jsou – věřte mi – většími vlastenci než kdekoli jinde. Právě tato města jsou totiž denně bombardována. Je jasné, že ukrajinština by měla být jazykem vzdělávání, kultury a vědy. A tak tomu skutečně je. Pokud spolu lidé chtějí mluvit rusky, ať tak činí,“ napsal poslanec.

Pokud jde o církev, Gončarenko navrhuje nezakazovat lidem navštěvovat „struktury napojené na Ruskou pravoslavnou církev“ (pravděpodobně má na mysli Ukrajinskou pravoslavnou církev, která své vazby na Moskvu popírá), za předpokladu, že v nich není vyvíjena „protistátní činnost“.

Gončarenko označuje Donbas – z něhož Kreml požaduje stažení vojsk – za nejsložitější bod budoucích jednání. Podle něj by se tato otázka měla řešit až poté, co bude dosaženo dohod v jiných oblastech.

„Až přestaneme s útoky na školy. Až přestaneme s útoky na nemocnice. Až přestaneme s útoky na přístavy. Až přestaneme s útoky na obytné budovy. Až přestaneme s útoky na mosty. Až omezíme bojové operace výhradně na Donbas. Teprve pak můžeme pokročit dál a hledat způsob, jak tuto záležitost vyřešit,“ píše.

Rusové zahájili kampaň útoků na mosty v Kyjevě 

 Mezi možné varianty Gončarenko řadí zastavení bojových operací podél současné linie, vytvoření neutrální zóny, stažení ruských i ukrajinských vojsk či předání území pod správu OSN.

„Možnosti existují. Musíme však začít od malých kroků a postupně směřovat k úplnému zastavení bojů. Jiná cesta neexistuje,“ napsal. „Potřebujeme mír,“ uzavřel Gončarenko.

Vjatrovič, jeho stranický kolega z uskupení „Evropská solidarita“, Gončarenkův nápad neocenil. „To, co Oleksij Gončarenko navrhuje, není vyjednávání, ale žebrání o milost – dobrovolné nastavení hrdla pod nůž vraha. To se stalo před sto lety. Už se to nestane!“ napsal bývalý šéf Ústavu národní paměti.

Gončarenko v reakci na to napsal, že se Vjatrovič příliš nechal pohltit „velkým narativem“ a přehlíží utrpení běžných Ukrajinců.

„Volodymyr vnímá současnou situaci optikou velkého narativu. I to je nutné. Já ji vnímám z pohledu mikrohistorie. Dívám se na svou matku v Charkově, otce v Oděse, babičku ve Lvově, dědečka v Užhorodu a na dítě ve Vinnicji. Rozvoj Ukrajiny vidím ve štěstí všech těchto lidí. Vidím rozvoj Ukrajiny v tom, že tito lidé žijí v míru. Vidím rozvoj v tom, že společnost ‚Nova Pošta‘ není zničena a nahrazena německou poštou. Vidím rozvoj v tom, že tavíme ocel. Že vyrábíme stroje. Že létáme do vesmíru. Že stavíme jaderné elektrárny. Že vycházejí knihy v ukrajinštině v milionových nákladech, namísto toho, aby se za úspěch považoval náklad pěti tisíc výtisků,“ napsal poslanec.

Dodal, že „geografii nelze změnit“, a proto je „třeba jednat rozumně“. V této souvislosti Gončarenko připomněl podpis minských dohod Petrem Porošenkem, díky nimž Ukrajina „jako stát obstála“.

 K této debatě se vyjádřil Bužanskij (ze strany „Sluha lidu“), který napsal, že „Gončarenko navrhuje chovat se o něco méně jako neandrtálec, zatímco Vjatrovič se domnívá, že chovat se méně jako neandrtálec se rovná kapitulaci“.

Gončarenka přirovnal k Banderovi a Vjatroviče k Polsku ve 30. letech.

„Stepan Bandera – jehož kult Vjatrovič již 12 let prosazuje – zakládal své výhrady vůči Polsku na tvrdém a totálním potlačování práv Ukrajinců v této zemi, zejména pokud šlo o jazyk. Během svého procesu dokonce odmítal mluvit polsky a trval na používání své rodné ukrajinštiny. Přesto o pouhých deset dní později Vjatrovič hlasoval pro zákon o vzdělávání, který výslovně upírá práva rusky mluvícím osobám a zbavuje je jakýchkoli práv. Jinými slovy: v této situaci se Gončarenko chová jako Bandera, zatímco historik Vjatrovič se chová tak, jak se ve 30. letech chovalo Polsko vůči Ukrajincům. Bylo by to k smíchu – kdyby se to netýkalo nás,“ napsal Bužanskij.

Celkově je však Gončarenkův příspěvek – navzdory této ironii – velmi výmluvný. Ještě nedávno by takové návrhy na Ukrajině vedly k zahájení trestního řízení pro „velezradu“. Je docela možné, že k tomu dojde i v tomto případě. „Gončarenkův plán“ se však neobjevil zčistajasna; vznikl v návaznosti na desítky podobných příspěvků a videí na sociálních sítích od běžných Ukrajinců, kteří po zesílení ostřelování Kyjeva začali hromadně požadovat, aby úřady našly způsob, jak válku ukončit.

(rp,prvnizpravy.cz,strana,foto:arch.)