Vyznění tohoto grafu je jasné, ukazuje na skutečnost, že jen necelá třetina občanů se domnívá, že jejich fyzická kondice je spolu s jinými schopnostmi zárukou, aby dokázali bez větších problémů překonat rozličné krizové situace, zapříčiněné válečným stavem, přírodními katastrofami, technickými haváriemi, tedy např. přežít delší dobu bez elektřiny, vody, benzínu, peněz atd.   

Jestliže ale více než dvě třetiny z nás sebekriticky přiznávají, že úroveň jejich fyzické kondice a dalších schopností by jim neumožnila přežít složitější situace, musím se ptát, proč a jak jsme k tomuto nelichotivému stavu došli, a hlavně kdo za to může!? Jinými slovy, víme, že jsme na tom špatně, ale zároveň s tím nic neděláme? Doufáme tedy, že ke složité situaci za našeho života nikdy nedojde, nebo spoléháme, že nás z krizové situace někdo nebo něco zachrání? Neměli bychom se v první řadě o svoje bezpečí a přežití starat sami a teprve pak doufat i v nějakou pomoc někoho jiného?

Otázky podobného typu bych mohl pokládat ještě dlouho, ale vraťme se kousek zpátky a zeptejme se, i když s mírnou nadsázkou, kdo z nás by byl ve složité situaci schopný např. rychle doběhnout do protileteckého krytu. Výše uvedený graf nám napovídá, že dvě třetiny z nás by se nejspíš nebyly schopny bezpečného úkrytu včas uchýlit. Třetina obyvatel si naopak věří, že by např. do krytu doběhli, ale byli by skutečně zachráněni?

Následující graf nám odhaluje paradoxní situaci, že lidé, kteří se cítí být připraveni se zachránit, by se nejspíš stejně nezachránili, protože by nevěděli, kam mají běžet…!

 

A znovu bych se mohl a měl ptát, PROČ to nevíme, čí je to vina atd., atd.