Evropský automobilový sektor čelí hned dvěma čínským šokům najednou. První se odehrává na čínském trhu, který byl pro evropské automobilky dlouho klíčový z hlediska prodejů a ziskovosti. Čínská auto-revoluce ale zásadně překreslila tržní mapu: zatímco v roce 2019 měly čínské značky zhruba 38 % trhu, v roce 2026 už ovládají téměř čtyři pětiny.

Druhý šok je pro Evropu ještě vážnější, protože čínští výrobci začínají agresivně vstupovat na evropský trh. Jen pro ilustraci: v letošním roce již čínské značky představují 10% podíl na prodejích, v případě hybridů je to ale více než dvě pětiny – v roce 2024 to bylo méně než 3 %.

Co stojí za úspěchem čínských automobilek? Tři hlavní faktory. Zaprvé významná produkční nadkapacita a mimořádně tvrdá domácí konkurence, která tlačí ceny automobilů dolů. Zadruhé rychlejší inovace v elektromobilitě, bateriích a softwaru. A zatřetí silný dodavatelský ekosystém, především v oblasti baterií a klíčových komponent.


To ale není vše. Čínský úspěch není pouze výsledkem vyšší efektivity nebo přirozené komparativní výhody, ale také důsledkem tvrdé průmyslové politiky a štědrých vládních subvencí: od levnějšího kapitálu, daňových úlev přes veřejné zakázky až po přímé dotace.

Evropské automobilky tak nesoutěží pouze s čínskými výrobci. Nepřímo soutěží i s čínským průmyslovým modelem. A ten je založen na neo-merkantilistických politikách: Čína vehementně podporuje vlastní exporty, ale cíleně tlumí dovozy aut ze zbytku světa.


Účinná reakce na čínský tlak? Jednak chránit evropský trh před neférovou konkurencí, ale zároveň obnovit nákladovou/technologickou konkurenceschopnost a snížit strategickou závislost Evropy na Číně.

Z pohledu Evropy je nutné přitvrdit v ochraně vlastní průmyslové základny a vystupovat asertivněji vůči čínské konkurenci, která těží ze státní podpory, rozsáhlých nadkapacit a asymetrického přístupu na trh. Diskutovaná anti-subvenční cla jsou v tomto ohledu legitimní součástí odpovědi.


Tentokrát jde o opravdu hodně. Evropský automobilový průmysl je zodpovědný za přibližně 7 % evropského HDP a zajišťuje přibližně 13 mil. pracovních míst. Jde proto o klíčové odvětví, jehož budoucnost není jen ekonomickou otázkou, ale při riziku masivního propouštění stále více také politickou. O to důležitější je jednotná, včasná a razantní odpověď evropských politiků.