Až si člověk řekne: jak mohli naši předkové, naše prabáby a naši prapradědové vůbec vychovat lidské pokolení bez všech těch odborníků, rad, opatrovníků, právníků a soudů?

Kdo by četl jen média a sociální sítě, musel by zákonitě dospět k závěru, že viníkem traumatizovaných dětí jsou nedostatečně instruované soudy a špatně napsaný občanský zákoník. Ale soudy a paragrafy za nic nemohou. Pokud tu nějaký negativní trend je, mohou za něj daleko nejčastěji sobečtí, rozhádaní nebo rozchodem zpsychopatizovaní rodiče. A když někde napíšu, že se neměli rozcházet a že za mnohými poškozenými dětmi jsou jejich rodiče, co spolu měli zůstat, když povili dítě s někým, koho si předtím milovali, vrhnou se na mě jako rozzuřené saně aktivisté za právo na rozvod.

Ale zpět k té lidské přirozenosti a k tomu, co potřebuje dítě. Kdo nevěří, tomu nabízím řadu zdrojů na konci článku. Zdrojů, o které se dlouhodobě opírám a se kterými pracuji.

Nejprve si pojďme zopakovat, že pohlaví opravdu není žádný sociální konstrukt a otec i matka mají naprosto odlišnou roli při výchově dítěte. Když matka brzy po porodu umře nebo odejde, může otec převzít její funkci. Ale svěřovat novorozence či batole do střídavé péče je naprostý nesmysl, protože do tří let dítě naprosto jednoznačně a víceméně trvale potřebuje matku. Než začnete nadávat na pitomé soudy, které skutečně čas od času miminko do střídavé péče svěřovaly a nutily matku odstříkávat mléko, pak zchladím vaše vášně dotazem: a kdopak to po těch soudech asi tak požadoval? Otcové. Chlapi, kteří mají sice plnou pusu milování svého děťátka coby objektu nejdražšího, ale současně pro ně chtějí to nejhorší – v nejdůležitějších prvních třech letech ho násilně a soudním rozhodnutím odervat od matky.

Existuje řada výzkumů mapujících, jak odlišně dítě interaguje s otcem a jak s matkou. Jak jinak na sebe koukají, jak jinak se usmívají a dotýkají. Jasně že každé dítě potřebuje oba rodiče, ale potřebuje každého rodiče jinak, jinak často a na jiné věci. Matka zklidňuje, otec provokuje a ukazuje svět. Střídavka má význam nejdřív od těsně předškolního věku. Přestaňme nadávat na soudy a na soudce, protože dobře rozhodnout spor dvou smrtelně rozhádaných rodičů prostě nejde, a žádný nový paragraf to nevyřeší. Mají-li rodiče rádi své dítě, mají sami sebe i svůj spor upozadit a stáhnout se, jak nás učí klasická literatura (například Kavkazský křídovým kruh). Ve věku od tří do šesti let potřebuje dítě sledovat vzájemnou interakci rodičů. Nemá být předáváno jako balvan, nemá cestovat s batůžkem z jedné domácnosti do druhé a nevědět, kde bude dnes spát. Nemá vnímat své rodiče jako válčící strany, kde ony jsou zástupnou kořistí. Má-li je otec skutečně rád, má je v časném věku navštěvovat v domácnosti matky. Má s matkou komunikovat a má se zapojovat do činnosti s matkou. Do tří let věku totiž dítě nezbytně vyžaduje jistotu, zázemí, biorytmus a rodičovskou koalici. Nespěchejte na spaní mimo domov. Však ono vám nic z jeho vývoje neuteče. Potvrzuji to jako babička, která své vnouče vidí dvě hodiny jednou týdně.

Dnes ale neblbnou jen rodiče, kteří se rozešli. Blbnou i rodiče dosud nerozvedení. Mají pocit, že dítěti něco dluží, protože přes týden chodí do práce, a tak mu to nahrazují o víkendu a o volných dnech, kdy mu připravují nabitý program a snášejí mu modré z nebe, čímž ho nemístně a naprosto nevhodně rozmazlují, ale vlastně i omezují a znesamostatňují. Dítě nemá žít v blahobytu, v nadbytku, ve wellbeingu. Naopak má pociťovat drobný nedostatek, což ho správným způsobem motivuje ke snaze. Dítěti nemají rodiče sloužit. Dítě se má už v tomto věku zapojovat do rodinného života a do domácích prací. Může zalévat kytky, vyklízet myčku, doplňovat vodu kočce, pomáhat s úklidem, s pracemi na zahradě. Běžně vidím kolem sebe v tramvaji dítě sedící na sedačce, nad ním se klátí unavená matka, která mu nese jeho tašku do školy. Přitom by sedět měla maminka a dítě by si maximálně mohla vzít na klín. 

Namítnete, že to dnes mají rodiče složité. Ale život nebyl jednoduchý nikdy. A dnešní dítě se má v dětství připravit na ten těžký život. Nedobře činí rodiče, kteří se předhánějí v plnění dětských přání a okamžitě odstraňují každé zdání nepohody. Dítě se také dost času musí nudit. Jen z nudy totiž vznikají nápady a inspirace. A už dítě od jednoho roku se krásně dokáže několik minut zabavit samo. Jen je nechte, ať objevuje svět. Jenomže kdy se má nudit dítě, jemuž rodiče naplánovali každou volnou hodinu od procitnutí do ulehnutí, že.

Matka a dítě jsou spolu hormonálně sladěni, což je způsobeno vzájemným pronikáním buněk v době těhotenství z těla matky do těla dítěte, a naopak. Proto si matka a dítě tolik rozumějí, proto se bezpečně najdou mezi ostatními těly, proto jeden druhého poznají podle pachu. Otec se otcovské roli musí učit, jak o tom krásně píše Luigi Zoja v knize Soumrak otcovství. Nic podobného, intuitivního ani přirozeného se samozřejmě neodehraje u náhradní matky, proto je podpora náhradního mateřství eticky krajně sporná. 

Z veřejných zdrojů se nyní dočítám, že vládní zmocněnkyně pro lidská práva spolu s ministrem zdravotnictví podporují rozvolnění předpisů asistované reprodukce i pro jednotlivce. To žádný z nich neví nic o vývojové psychologii? To jsme skutečně došli tak daleko, že upřednostníme právo dospělého na hračku před oprávněným zájmem dítěte mít své opravdové rodiče? Skupina senátorů se snaží novelizovat loni přijatou novelu rodinného práva a rodičovské odpovědnosti. Jejich snahy míří proti soudcům a soudům, kteří prý neumějí o dětech rozhodovat. Tato iniciativa ovšem naprosto míjí skutečnou podstatu problému. Jistě lze pomáhat neplodným párům, které nejsou schopny přirozenou cestou počít děti. Nicméně dodávat děti jako z e-shopu svobodným starším ženám je přece naprosto v rozporu se zájmem dítěte a jeho právem vyrůstat se svou pokud možno kompletní biologickou rodinou.

Musíme si tedy přiznat, čí zájmy v těchto debatách vlastně hájíme. Zda práva dětí, nebo práva dospělých. Nadávat soudům k ničemu nepovede. Ani linkovat jim prostor pro rozhodování. Milí rodiče, milujte se a upozaďte své osobní sobecké pracovní a jiné zájmy, máte-li děti do deseti let. Milujte matky a otce svých dětí. Nebo je aspoň respektujte. To je to nejlepší, co pro své děti můžete udělat. Pomozte jim v jejich složité roli. Nehaňte je, nepodávejte trestí oznámení ani žaloby a stížnosti k soudu. A nejsou-li ideální, pomozte jim. Hlavně stůjte při nich. Jinak svým dětem ublížíte a jejich duši zraníte na celý život.