Tak ještě za onoho času ještě v těch kdysi dávných dobách médií 70. a 80. let předchozího století (a tisíciletí) bylo mimo mnohé jiné ve vox populi jedno přiléhavé (a zdá se dodnes a čím dál víc platné) rčení „to je blbý, jak televizní reklamy“. Tehdy bylo těch rčení nepřeberně víc – často inspirovaných tou TV reklamou. Tak například tou „kuře stokrát jinak, vždycky chutné, lehké, dobře stravitelné.“ (A zjevně i zdravější – při tehdejší neexistenci přechemizace velkovýroby, včetně EU norem „éček“ a těch dalších jedů podle EU novotvorby z lejna do lejna.),  píše v glose pro Prvnizpravy.cz Pavel Foltán.

Kdo byl tehdy na vojně, ten znal i tzv. „kádéčko“ zkratka KDP = konzervovaná dávka potravin, co fasoval voják, když z nějakého důvodu opouštěl svůj útvar a musel přežít i bez vydatné kalorické péče tzv. „bufetu“ ergo pastviště útvarové kuchyně (spousta kluků na vojně zmužněla, tj. nezřídka i ztloustla). To kádéčko mělo na 1 den asi 4 konzervy z různých masových produktů (drůbeží, hovězí, vepřové, tvarohový dezert, a mezi tím i složený strategický papír = krycí jméno „hajzlpapír“ na jedno použití a krom toho i vazelínu k promazání sapíku vz. 58 a otvírák na ty konzervy, co přežil všechno (dodneška jich u nás doma několik dobře slouží svému účelu, když děcka jedou do přírody a tak). Z oné doby nevím o případu, že by z kádéčka měl někdo tu náhlou potřebu toho strategického papíru (tehdy jsem byl ještě občasný „masožrout“) či dokonce, že by v armádě byla nějaká epidemie salmonely, apod. něčeho z masa & okolí. Komanči to tehdy měli ve svých lovištích zařízeno tak, že u výrobce by se z gruntu šmahem vyměnilo vedení dotčené fabriky a v tehdy fungující armádě (stabilně zvící 300 tisíc mužů ve zbrani) by ihned jeli do Sabinova (elitní sing-sing na východní Slovači – a obvykle i kariérní konečná) všichni dotčení lampióni od okresního provianťáka po náčelníka kuchyně generálního štábu a nepomohla by ani hradní protekce hlavy pomazané stříbřenkou směr skrýš senátních škamen s tzv. „imunitou“ > parafrázováno s hláškou z filmu jen ho nechte, ať se hojí (beztak tomu neujde, až doba otěhotní časem). 

Dneska tu dobu na vlastní kůži a na vlastní duši nepamatuje většina z té nynější generality (snad jen pár těch starších v záloze, ve výslužbě, v důchodu a k tomu v „držhubné“ politice). Je to tak ve všech profesích a resortech napříč spektrem společnosti a čeká se pomalu, ale jistě na tu odúmrť. Takže je to tak i v těch médiích a kolem dokola.  

Coby pamětník (asi poslední žijící doktor práv, co byl začátkem 90ek u oné tehdejší konstrukce tzv. „duálního systému vysílání“ – mimochodem velmi špatné, před čímž jsem už tehdy důrazně varoval – a jaxe ukázalo, tak důvodně, ale…), takže coby ten pamětník, i jeden z nejstarších zakladatelů discipliny zvané „mediální právo“ a násl. „digitální právo“ vím, kde je to jádro pudla, i kde je ten „zakopanej pes“. A málokdo z těch tzv. analytiků, politologů, poradců, aj. expertů („how are you, expert?“) dneska ví, kde je sever a „vocogou“. Ani při vší úctě (?) ani všici ti politici & jejich odborná (či jiná kamarila) – nikdo z nich nemá kajneánung, jak z toho ven. Co sto, dvě stě, tři sta, tisíc hoven, … atd. Jejich varianta brod všeobjímající „všeobecné diskuse“ má i svou logiku, ale jestli je to řešení, tak o tom by kdekoli kdokoli mohl úspěšně pochybovat (s tímhle materiálem, co je tu k dispozici – a v řadě případů i poněkud schválně). Nikdo z nich neví, co s tím. Oni to potom (tak nějak jako obvykle) dobastlí, ale zase to bude špatně. 

Jen je škoda ztráty těch peněz, té energie a toho času za těch bezmála už 40 promrhaných let – to šlo na účet nás platících občanů – ta „pakáž“ (citace z Karla Kryla) se na tom celou tu dobu jen pakovala totál brutál a pakážuje se dál. A těší se, že se na tom bude pakovat až do aleluja, co to dá. (Babiš to zatím zjevně nestíhá = nemá na to tým odborných odborníků. Inu, jeho chyba. Obecně se ví, že ani první, ani poslední. Ale možná, že teď už by to mohla být i chyba fatální. „Je to jeho pivo“ řečeno s Karlem Krylem).      

Je tu jeden kolega pamětník, co u toho taky byl od začátku – avšak není mediálním právníkem – nicméně má jistý odstup a úhel pohledu jaxeříká „nad věcí“ – asi víte – je to kolega Ladislav Jakl – chlap, co má kredit a nemá důvod ani zvyk měnit názory podle větru. O to víc mám tu čest s ním občas v něčem třeba i nesouhlasit – jakož i např. v tom, že tu ČT atd. lze „zrušit“, event. zprivatizovat, apod. => nelze, není to až tak jednoduchá věc. A ta partička, co si už od roku 2000 zcela nepokrytě tu ČT atd. dost násilně (na můj vkus) a totál brutál nezákonně (protiprávně) zprivatizovala, tak ta partička teď hraje vabank – a část z ní počítá i s tím, že se to pak nakonec bude muset zrušit / zprivatizovat / atd. – a že i oni na tom vydělají to své. 

Za těch 37 let, co jsem u toho (včetně té krajiny za zrcadlem) už vím své nejen o nich, i o těch plánech, co měli a mají za lubem. Je to aktuálně (vedle např. systému důchodů) jeden z těch posledních velkotunelů pro tu „pakáž“ (citace z Karla Kryla) – je to jeden z těch tunelů v zeta rozměrech = typu těch kvázi „restitucí“ zejména těch církevních a podobně. „A každej ať si to přebere sám podle svýho“ (řečeno s vox populi). A potom uvidíme, kdo a jak byl a je v obraze. Zatím se zdá, že „na obou stranách barikády“ jsou jen ti budoucí poražení, ale nikdo z vítězů. Ty prachy a prebendy atd., nejsou vítězstvím – jsou jen kořistí, co ani neodnesou z bojiště – lid jim to sebere sevšímfšudy a Bastila basta fidli tralala. 

Česká republika patří lidu a jejím historicky oprávněným národům (čili Čechům, Moravanům a Slezanům – že aby bylo jasno) a patří jim i všechny její části a součásti s příslušenstvím. Čili mimo mnohé jiné i chrám sv. Víta na Hradě, (co není státní, ale ani církevní – to už vůbec ani omylem) a patří jim všechno, včetně ČT i se vším, co s ní majetkově, hodnotově a jinak souvisí. (No, a i všechny ty vnitro „hodnoty“ těch tehdejších porno-ojro-hujerů už jednou pro vždy spláchněte do hajzlu šmahem – a už definitivně). Ostatně, i pro tu sortičku rádoby věčně vysmátých kvázi polobohů – jsou tu zločiny atd., co mají zatraceně dlouhou promlčecí dobu. A jsou tu zločiny, co se tu nedají promlčet nikdy. Ani s pomocí lexikonu kouzel.