Vojenský analytik Jaroslav Štefec se na Facebooku pustil do rozboru videa, které simuluje případnou ruskou invazi do Estonska a následnou reakci NATO. K tématu se podle svých slov dostal na žádost jednoho ze svých přátel, který na video narazil na serveru nazvaném Vojenská show a požádal ho o názor.

Autoři podle Štefcova popisu představují video jako „napínavou simulaci invaze Ruska do Estonska hodinu po hodině“ a snaží se ukázat, jak by reagovalo NATO a zda by Estonsko mělo šanci se útoku ubránit. Součástí scénáře mají být tanky, drony, špioni i zákulisní jednání světových mocností. Štefec si video pustil dvakrát. Jeho výsledné hodnocení je jednoznačné.

„Z vojenského hlediska je popis ‚ruské invaze‘ tak, jak je podán ve videu, klasickou pohádkou se všemi příslušnými atributy. Příběhově jde zhruba o Červenou karkulku, oscilující mezi původním drsným podáním z pera bratří Grimmů a verzí, upravenou pro současné evropské děti,“ napsal Štefec.

Simulaci vytýká především to, co podle něj při modelování skutečného rozsáhlého konfliktu pomíjí. Zmiňuje psychickou připravenost vojáků, jejich výcvik a skutečnost, že reálná válka by podle jeho představy nezačala způsobem, který video divákům předkládá.


Za další zásadní prvek považuje jaderný rozměr případného přímého konfliktu NATO s Ruskem. Ve svém příspěvku hovoří o téměř šesti tisících ruských jaderných náložích a tvrdí, že Moskva je podle platné jaderné doktríny připravena jaderné zbraně použít v případě existenčního ohrožení. Do stejné souvislosti staví také případné napadení Kaliningradu.

Štefec následně zpochybňuje i samotnou představu způsobu, jakým by podle videa ruské jednotky válku vedly. Podle něj vypravěč prostřednictvím sestříhaných záběrů vytváří „vojensky nesmyslnou, fyzicky a geopoliticky neproveditelnou pseudorealitu“.

„Ruské armádě v ní podsouvá jednání, které podle historických zkušeností obvykle volili a volí vůči slabším protivníkům Velká Británie, USA a další armády jejich tzv. ‚spojenců‘ (nejen) z dnešních zemí NATO. Bombardování otevřených měst, bezdůvodné zabíjení tisíců civilistů s cílem šířit hrůzu… To je bohužel typické pro nás, západní země,“ napsal Štefec.

V této souvislosti připomíná Napoleona a Hitlera a následně Írán, Gazu, Irák, Afghánistán, Libyi, Vietnam a další konflikty. Zároveň vyslovuje názor, že podobný způsob vedení války Rusko nepraktikuje ani na Ukrajině a nepraktikoval jej podle něj ani někdejší Sovětský svaz.

„Nic podobného Rusko neprovádí dokonce ani na Ukrajině a nepraktikoval to ani bývalý SSSR, ačkoliv současná propaganda se snaží přesvědčit co nejvíce zejména mladých lidí bez historických zkušeností o opaku,“ uvedl Štefec.

Vedle vojenské stránky scénáře ale otevírá otázku, kterou považuje za ještě základnější. Ptá se, proč by vůbec Rusko mělo Estonsko a další pobaltské země napadat a následně obsazovat. Z čistě pragmatického hlediska pro takový krok podle něj neexistuje důvod.

„Z čistě pragmatického hlediska neexistuje sebemenší důvod, proč by měla Ruská federace napadnout a obsazovat ekonomicky, demograficky i vojensky zhroucené a geopoliticky bezvýznamné zemičky,“ míní Štefec.

Pokud by se Rusko podle jeho úvahy přesto skutečně připravovalo na jejich anexi, celý proces by podle něj vypadal úplně jinak. Domnívá se, že by takovému kroku předcházela zákulisní geopolitická jednání.

„Pokud by se ale skutečně připravovala na jejich anexi, lze s naprostou jistotou tvrdit, že by tomu předcházely tajné dohody s USA, Polskem a pravděpodobně i s Německem a dalšími zeměmi. A až by k tomu došlo, NIKDO by pro ně prakticky jistě nehnul ani prstem,“ pokračoval.
Tuto svou představu opírá o přesvědčení, že podobná válečná dobrodružství jsou z pohledu Spojených států a jejich spojenců především otázkou byznysu. Výsledkem by proto podle Štefce muselo být uspořádání výhodné pro všechny zúčastněné a zainteresované strany, s výjimkou samotné oběti.

Právě v tomto místě obrací pozornost od samotného vojenského útoku k tomu, co by následovalo po něm. Podle Štefce simulace opomíjí zásadní otázku, co by Rusko okupací pobaltských zemí skutečně získalo a jak vysokou cenu by následně muselo zaplatit.

„Autor se vůbec neobtěžuje zásadní otázkou, co by RF tímto útokem a obsazením pobaltských trpaslíků vlastně získala. Nutnost investovat do odvrácení humanitární katastrofy, do obnovy zničené výrobní základny a do zajištění okupační správy?“ ptá se Štefec.

Případnou okupaci se následně pokouší vyčíslit také personálně. Podle jeho kalkulace by Rusko jen pro udržení pořádku na nepřátelském území potřebovalo v pobaltských státech nejméně 180 tisíc vojáků. K nim přidává přibližně 23 tisíc příslušníků policejních složek a úředníků potřebných pro správu anektovaného území.

Štefec zdůrazňuje, že tato čísla podle něj nevycházejí z volného odhadu, ale z kalkulačních vzorců klasického modelu okupace otevřeně nepřátelského území, které měly být v minulosti ověřeny Brity a později Němci a Američany na jimi okupovaných a ovládaných územích.

„Logická otázka zní, proč by Rusové něco podobného podnikali. Nic by jim to nepřineslo. Vojáky potřebují na Ukrajině, stejně jako peníze, které by do toho museli investovat,“ argumentuje Štefec.


Po vojenském a geopolitickém rozboru se Štefec vrací přímo k autorovi simulace. Jeho hodnocení je výrazně ironické a připouští dokonce možnost, že scénář mohl vzniknout pomocí umělé inteligence.

„Když to shrnu, domnívám se, že autor videa nejspíš vůbec netuší, o čem hovoří. Pravděpodobně narazil v počítačové hře na nějakou modelovou situaci, postavenou na jednoduchých, ideologicky zaměřených modelech ruské agrese, nebo si nechal tento scénář vygenerovat UI,“ napsal.

Samotné video ale podle něj není izolovaným případem. Štefec ho zasazuje do širšího způsobu, jakým se podle jeho názoru v českém veřejném prostoru mluví o Rusku a možnosti budoucí války.

„Jeho příspěvek dokonale zapadá do atmosféry protiruské hysterie, na níž jede spousta tzv. blogerů a dalších, za příjmy z reklam se honících (s odpuštěním) jednoduchoučkých ťuňťů, kteří si nedovedou vůbec představit, čemu jejich ‚pořady‘ ve skutečnosti napomáhají,“ nešetřil kritikou Štefec.


„Včetně toho, že to budou nejspíše oni, kdo skončí jako roztrhané mrtvoly někde na východoevropském válčišti (k němuž patří i ČR),“ dodal.

Celé video proto vnímá především jako součást širšího příběhu o Rusku, válce a představě, že případný konflikt by mohl být relativně jednoduše vyhrán.

„Celkově vzato, je toto video jen dalším příspěvkem, podporujícím udržování memů ‚Rusko je hrozba!‘, ‚Válka je nevyhnutelná!‘ a ‚Rusko porazíme, ani se nezpotíme!‘ v českém mediálním prostoru,“ shrnul Štefec.

„A nejhorší je, že nikdo z těch, kteří se na této propagandě podílejí, se sám sebe neptá, jaké škody tím může napáchat a co se bude dít s ním a se světem, v němž žije, pokud ta válka skutečně začne. Ke škodě nás všech,“ uzavřel Štefec s tím, že největší problém vidí právě v důsledcích podobného způsobu uvažování.