„Vojenská uniforma opravdu není reklamním prostorem, jenž by měl sloužit k prezentaci vlastních politických názorů jejího nositele, ať už jsou jakéhokoliv ražení,“ píše advokát, poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl. Jako místopředseda sněmovního Výboru pro obranu se rozhodl podat podnět k zahájení řízení vůči plukovníkovi Otakaru Foltýnovi kvůli nášivce, kterou měl na vojenském stejnokroji. Rajchlovi vadí nejen vulgární nápis namířený proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, ale také modrožluté provedení nášivky a především skutečnost, že podle něj šlo o neschválený prvek na uniformě příslušníka Armády České republiky.

„Coby místopředseda Výboru pro obranu PSP ČR a občan České republiky jsem se rozhodl podat podnět k zahájení kárného řízení vůči plk. Otakarovi Foltýnovi pro spáchání kárného provinění spočívajícím ve svévolném doplnění uniformy příslušníka Armády České republiky neschváleným prvkem, nášivkou v ukrajinských národních barvách doplněnou o vulgární výraz,“ uvedl na sociálních sítích Rajchl.

Svůj podnět nestaví pouze na samotném vulgárním sdělení. Mnohem větší důraz klade na to, co podle něj vojenská uniforma představuje a jaké hranice z toho pro jejího nositele vyplývají. Vojenský stejnokroj podle Rajchla nemůže být prostředkem k prezentaci individuálních politických názorů vojáka bez ohledu na to, jaký konkrétní názor jeho nositel zastává. Právě tento princip považuje za důležitější než samotné politické poselství nášivky.


Ještě ostřeji hodnotí její barevné provedení. „Umístění jakékoliv insignie v národních barvách jiného státu, než je Česká republika, pak považuji za hrubou urážku našeho vojska i celé naší země,“ píše Rajchl. Závažnost případu podle něj zvyšuje také Foltýnova hodnost. Nejde podle něj o řadového vojáka, ale o plukovníka Armády České republiky, od něhož očekává odpovídající respekt k pravidlům vztahujícím se k vojenskému stejnokroji. „Skutečnost, že se tohoto provinění dopustil člen Armády České republiky s vysokou hodností plukovníka, pouze zvyšuje závažnost tohoto prohřešku,“ dodává.

Rajchl současně nechce, aby jeho podání skončilo samotným odesláním podnětu. Požaduje také informaci o tom, jakým způsobem s ním příslušné orgány naloží a zda bude Foltýnovi případně uložen postih. „V rámci svého podnětu požaduji též sdělení informace, jak s ním bylo naloženo a jaký trest byl případně pachateli tohoto kárného provinění uložen. O výsledku vás samozřejmě budu informovat,“ oznámil.

V další části svého komentáře Rajchl posouvá spor o konkrétní nášivku k obecnějšímu principu fungování armády. Podle něj nejde jen o otázku jednoho neschváleného prvku na uniformě, ale také o důvěryhodnost Armády České republiky a rovné uplatňování jejích pravidel. „Udělám vše pro to, aby celá věc nebyla zametena pod koberec,“ slibuje.

Pro svůj postup uvádí dva hlavní důvody. Prvním je požadavek politické neutrality vysokých představitelů armády, druhým stejné uplatňování pravidel bez ohledu na postavení či veřejný obraz konkrétního vojáka.

„Za prvé proto, že z hlediska zachování důvěryhodnosti naší armády je naprosto klíčové, aby její vrcholoví příslušníci důsledně zachovávali naprostou apolitičnost. A za druhé proto, že předpisy mají platit pro všechny členy AČR stejně,“ vysvětluje Rajchl.

Právě druhý argument následně ještě zostřuje. Podle Rajchla nesmí být rozhodující ani mediální obraz konkrétního příslušníka armády, ani jeho vztah k nejvyšším představitelům státu. „Tedy i pro mediální oblíbence a miláčky prezidenta,“ dodává v narážce na Foltýna.


Foltýn také vysvětlil příběh, který s nášivkou spojuje. Odkázal na ukrajinského vojáka Serhije Oleksandrovyče Sovu, jehož tělo bylo nalezeno v masovém hrobě a kterého jeho manželka při exhumaci identifikovala mimo jiné podle modrožlutého náramku od jejich dcery. Právě k tomuto příběhu Foltýn vztahoval význam barev nášivky. Současně oznámil, že bez ohledu na rozhodnutí svého nadřízeného věnuje deset tisíc korun organizaci Paměť národa na pomoc Ukrajině.

Rajchl však ve svém komentáři neposuzuje motivaci, která Foltýna k nošení nášivky vedla. Těžiště jeho argumentace je jinde. Rozhodující je pro něj princip, že vojenský stejnokroj podléhá pravidlům a nemá podle jeho názoru sloužit jako prostor k individuálním politickým sdělením. Z tohoto hlediska požaduje stejné posuzování všech příslušníků armády bez ohledu na jejich postavení.


Rajchlova argumentace se v závěru vrací k rovnému zacházení. V jeho pohledu by nebylo přijatelné, aby vysoká hodnost, mediální známost nebo blízkost k prezidentovi vedly k odlišnému přístupu než u jiného příslušníka armády. Proto celou věc neprezentuje jako pouhý spor o vulgární nášivku, ale jako test toho, zda armádní pravidla skutečně platí pro všechny.

„Princip padni komu padni by v armádě měl platit dvojnásob,“ zdůrazňuje Rajchl.

Právě tím spojuje konkrétní podnět s mnohem širším požadavkem na fungování institucí. Pokud má být podle něj zachována důvěryhodnost armády, musí její pravidla dopadat stejně na každého jejího příslušníka. Jestliže Foltýn předpisy porušil, nemá podle Rajchla jeho veřejné postavení ani vztah k prezidentovi hrát při posuzování věci žádnou roli.

„V opačném případě bychom se totiž již nemohli nazývat právním státem,“ uzavírá Jindřich Rajchl.