Ještě v lednu zněl vzkaz vlády jednoznačně. Kabinet Andreje Babiše se v programovém prohlášení zavázal, že nebude zvyšovat žádné daně a místo toho bude šetřit na provozu státu. Současně slíbil snížit daň z příjmů právnických osob na 19 procent. V září už ale premiér a ministryně financí mluví jinak.

Alena Schillerová otevřeně připouští, že bez dalších opatření by byly rozpočty na roky 2028 a 2029 obtížně sestavitelné, a říká, že kabinet bude muset některé daně zvýšit. Zmiňuje hazard, návykové látky a debatu o vyšším zatížení velkých portfolií investičních nemovitostí. Andrej Babiš k tomu přidal úvahy o dividendách a dalších možnostech posílení příjmové strany rozpočtu. Žádný konkrétní balík zatím schválen není. Babiš na tiskové konferenci 7. září výslovně zdůraznil, že například u investičních bytů jde zatím pouze o úvahu. Politicky je ale podstatné, že vláda už nehovoří jen o úsporách. Začíná veřejně hledat oblasti, kde by stát mohl vybírat více.

V lednu platilo jasné „žádné vyšší daně“

Programové prohlášení nenechává mnoho prostoru pro výklad. Vláda se zavázala „nezvyšovat žádné daně“ a hospodářskou politiku postavila na tvrzení, že potřebné peníze získá především hospodářským růstem, omezením šedé ekonomiky a úsporami na fungování státu. Proto je současná změna rétoriky významná. Nejde o spor nad jednou sazbou, ale o střet mezi politickým slibem a stavem veřejných financí.


Je to výrazný posun proti tomu, s čím vláda nastupovala. V lednu mělo šetřit především fungování státu. V září ministryně financí připouští, že bez vyšších příjmů bude další rozpočty obtížné sestavit. Vláda tak začíná narážet na hranice vlastní představy, že veřejné finance půjde stabilizovat bez zásahu do daňových příjmů.

Schodek změnil slovník vlády

Nejviditelnější je změna u investičních nemovitostí. Schillerová mluví o možnosti vyššího zdanění investorů vlastnících velké množství bytů, zároveň ale zdůrazňuje, že nechce zasáhnout běžné vlastníky ani člověka, který si pořídil jeden byt jako zajištění na stáří. Konkrétní model podle ní dosud neexistuje a koalice jej nemá dohodnutý.

Podobně opatrný je zatím Babiš. U investičních bytů hovoří o anomáliích na trhu a o masivních nákupech nemovitostí k pronájmu. U dividend upozornil na rozdíl mezi českou patnáctiprocentní sazbou a vyšším zdaněním v některých sousedních zemích. Ani zde však zatím nejde o předložený legislativní návrh.


Čím konkrétnější návrhy budou, tím obtížnější bude vysvětlovat, že nejde o odklon od programového prohlášení. Politická slovní gymnastika může změnu pojmenovat jako úpravu, korekci či narovnání systému. Pokud však stát začne u některých skupin vybírat vyšší daň, podstata zůstane stejná.

Motoristé chtějí škrty, Babiš hledá nové příjmy

Do problému navíc vstupuje koaliční spor. Ekonomický expert Motoristů a předseda sněmovního rozpočtového výboru Vladimír Pikora obecné zvyšování daní odmítá. Tvrdí, že stát už vybírá příliš mnoho peněz a problém má řešit především omezením výdajů a efektivnějším fungováním. Vznikají tak dvě rozdílné představy o konsolidaci. ANO prostřednictvím Babiše a Schillerové stále otevřeněji připouští kombinaci úspor a vyšších příjmů. Motoristé požadují větší tlak na výdajovou stranu.

Ani postoj Motoristů není úplně černobílý. Pikora například v červnu připouštěl zavedení spotřební daně na tiché víno, zatímco předseda Motoristů Petr Macinka ji odmítal. Spor se proto může vést nejen o výši daní, ale také o to, co bude vláda ještě označovat za jednotlivou korekci systému a co už bude muset přiznat jako zvýšení daňového zatížení.


Nejde přitom o drobnou účetní korekci. Pokud vláda zvýší zdanění dividend, investičních nemovitostí nebo dalších oblastí, bude obtížné přesvědčivě tvrdit, že se nic zásadního nestalo. Kabinet by tím fakticky přiznal, že původní rozpočtový plán nestačil a že představa konsolidace bez vyšších daní byla buď příliš optimistická, nebo ekonomicky neudržitelná.

Pro Babiše je navíc nepříjemné, že problém už není jen účetní, ale koaliční. Motoristé tlačí na škrty, ANO začíná hledat nové příjmy a jednotlivé vládní strany současně chrání vlastní výdajové priority. Kabinet tak stojí před jednoduchou, ale politicky bolestivou volbou. Buď začne skutečně škrtat v rozsahu desítek miliard korun, nebo začne sahat na daně, o nichž ještě v lednu tvrdil, že je zvyšovat nebude.

Tady se bude měřit věrohodnost vládního programu. Ne podle toho, jak případné nové zatížení kabinet pojmenuje, ale podle toho, zda dokáže vysvětlit, proč se jeden z jeho nejjednodušších a nejsrozumitelnějších slibů začíná rozpadat už během prvního roku mandátu. Pokud vláda daně skutečně zvýší, nebude už možné změnu vydávat pouze za technickou opravu rozpočtu. Bude to politický obrat a přímý ústup od vlastního programového závazku.

Pokud je nezvýší, musí místo nich najít desítky miliard korun ve výdajích. Zatím ale koalice nepředvedla, že by se dokázala shodnout, kde přesně je vezme. Rozpočet tak Babišovi nepřináší jen problém s čísly. Přináší mu první velký test, zda jeho vláda dokáže dodržet vlastní program ve chvíli, kdy jeho plnění začne být politicky nepohodlné.



Zdroje: 1. Programové prohlášení vlády ČR⁠; 2. Ministerstvo financí – Alena Schillerová o rozpočtu, konsolidaci a daních⁠; 3. Úřad vlády – tisková konference Andreje Babiše 7. září 2026⁠; 4. Babiš zvažuje změny zdanění dividend a investičních bytů⁠; 5. Vladimír Pikora odmítá obecné zvyšování daní⁠