Paleontolog David DeMar Jr. našel v roce 2016 ve formaci Hell Creek v americké Montaně nenápadný tmavě načervenalý útvar asi o velikosti poloviny golfového míčku. Na jeho povrchu si pod lupou všiml drobného otisku peří. Teprve pozdější analýzy ukázaly, že jde o koprolit, zkamenělý trus masožravého dinosaura. Mikro-CT vyšetření následně odhalilo uvnitř další pera, kosti pravěkého ptáka a rybí šupiny. Studie zveřejněná 10. září 2026 v časopise Current Biology popisuje nález jako mimořádně zachovaný doklad opeření z úplného závěru druhohor.

Koprolit pochází z vrstev starých přibližně 66 milionů let, tedy z doby krátce před masovým vymíráním na rozhraní křídy a paleogénu. Který dinosaurus jej zanechal, nelze určit. Vědci připouštějí některého z tehdejších tyranosaurů, konkrétní druh však z fosilie bezpečně poznat nelze.


Uvnitř byly nalezeny také drobné šupiny kostnaté ryby. Jednou z možností je, že pocházely z potravy, kterou pták pozřel předtím, než se sám stal kořistí většího predátora. Jediný koprolit tak mohl zachovat několik článků pravěkého potravního řetězce: rybu, vodního ptáka a dinosaura, který ptáka pozřel.

Největší pozornost vědců vzbudila samotná stavba per. Dvě z nich, včetně pera viditelného na povrchu koprolitu, mají znaky známé u dnešních ptáků a jejich nejbližších předků. Patří mezi ně například stvol se zhruba čtvercovým průřezem a houbovitě uspořádaným vnitřkem. Podle autorů jde o kombinaci vlastností, která nebyla u jiného mezozoického pera dosud doložena. Podobná vnitřní struktura stvolu je v mladším fosilním záznamu známá až z raného eocénu, tedy z doby přibližně o deset milionů let mladší.


Jednou z diskutovaných možností je kvalita tepelné izolace a způsob výměny peří. Hesperornitiformové přitom žili ve vodním prostředí, které bylo někdy považováno za možnou výhodu při masovém vymírání, přesto nepřežili. Autoři proto upozorňují, že rozhodující nemusel být pouze způsob života. Důležitou roli mohly hrát i fyziologické vlastnosti jednotlivých skupin včetně jejich opeření. Z jednoho nálezu však nelze učinit definitivní závěr.


Výzkumníci proto doporučují podrobněji prohlížet a CT skenovat také další koprolity, včetně exemplářů uložených v muzejních sbírkách. Mohou ukrývat měkké struktury a zbytky potravy, které by se samostatně prakticky nikdy nezachovaly. Nenápadný kus zkamenělého trusu z Montany tak poskytl nejen mimořádný pohled na poslední hostinu druhohorního predátora. Zachoval také nejjemnější části těla jeho kořisti a otevřel nový způsob, jak zkoumat ptáky žijící těsně před jednou z největších katastrof v dějinách života.



Zdroje: 1. Current Biology – Bird feathers from a Late Cretaceous coprolite⁠; 2. University of Washington – Fossil feathers preserved inside dinosaur poop could help explain why some birds survived the dinosaur mass extinction⁠; 3. Field Museum – A fossil feather preserved inside dinosaur poop could help explain why birds survived the mass extinction⁠