Publicista a poradce ministra zahraničí Pavel Šik se věnoval aktivitám armádních kybernetických sil a sporu o shromažďování informací ze sociálních sítí. V komentáři nazvaném „Operace Karel aneb vzpoura s plnou důvěrou“ připomíná události z posledních let, které spojuje s nynějším postupem armádního vedení. Poukazuje především na rozpor mezi dřívějším odmítáním sledování občanů a následnými kroky ministerstva obrany. Celou kauzu líčí jako příběh, v němž podle něj zůstávají nezodpovězené zásadní otázky o odpovědnosti a civilní kontrole ozbrojených sil.

„Operace Karel aneb vzpoura s plnou důvěrou. Tohle je český příběh, který by si zasloužil filmové zpracování buď jako komedie nebo jako instruktáž jak ztratit civilní kontrolu armády. Dějství první: Občan má názor a armáda má cvičení. V dubnu 2024 probíhá projekt Karel. Armádní kybernetické síly monitorují informační prostředí a zkoumají výroky představitelů armády, které vyvolávají negativní reakce. Podle jejich vysvětlení to má pomoci zlepšit komunikaci. Začátkem roku 2025 přichází další ‚cvičení‘, tentokrát Volby 2025. Vojáci si procvičují analýzu informačního prostředí na skutečných datech. Občan nebo politik si na internetu myslí, že píše obyčejný komentář, ale netuší, že možná právě poskytuje výcvikový materiál a stal se objektem armádního zájmu,“ napsal na sociálních sítích Šik.


„Dějství druhé: Generál všechno kategoricky odmítne. Poslanec Pavel Růžička zveřejňuje části interních dokumentů a tvrdí, že armáda sbírá informace o politicích a občanech. Karel Řehka 28. července 2025 veřejnost uklidňuje, že armáda na nikoho nevede žádné složky a sledování občanů i politických subjektů odmítá. Pro veřejnost vysvětleno, protože když něco generál kategoricky popře, civilista by měl kategoricky přestat obtěžovat. Dějství třetí: Kdo se ptá, lže. Na sněmovním výboru 10. září 2025 Řehka prohlásí, že pan poslanec Růžička lže a že své tvrzení, že armáda na nikoho nevede žádné složky, může kdykoli dokázat. Na stejném jednání se Řehky zastává poslanec STAN Josef Flek. Podle zpráv zazní z jeho strany i obvinění, že pan poslanec Růžička to dělá pro Rusko. To je na české bezpečnostní debatě krásné, když začnete otázkou, proč vojáci bez mandátu vlády sbírají údaje o domácí politice, tak než dostanete odpověď, už pracujete pro Kreml,“ pokračuje publicista.

Do veřejné debaty vstoupily také informace o uchovávání osobních údajů, na které Šik upozorňuje s odkazem na Český rozhlas. Konfrontuje je s dřívějšími Řehkovými vyjádřeními a připomíná postup Vojenské policie. Podle jeho podání nebyl zjištěn dostatečný podklad pro trestní stíhání, věc však byla předána ke kázeňskému projednání kvůli možnému porušení vojenských předpisů. Právě rozdíl mezi veřejnými ujištěními a následným kázeňským řešením považuje Šik za důvod k dalším otázkám.


V říjnu se pozornost obrátila k veliteli kybernetických a informačních sil Radku Haratkovi. Podle Šikova příspěvku ministr obrany Jaromír Zůna v odpovědi na interpelaci informoval o pokynech k ukončení shromažďování údajů a o zamýšleném personálním opatření. Následující den však přišla zpráva, že Haratek ve funkci zůstává a má plnou důvěru náčelníka generálního štábu Miroslava Hlaváče. Šik v tomto vývoji spatřuje rozpor, který podle něj přesahuje samotnou personální otázku.


Otázka Haratkova setrvání ve funkci je pro Šika součástí širšího problému odpovědnosti za činnost armádních kybernetických sil. Vedle současného velení proto žádá vysvětlení také od Karla Řehky, který podle něj dosud dostatečně neobjasnil svá dřívější vyjádření. Od ministra obrany očekává jasný další postup a od politiků i médií větší zájem o to, jaké informace armáda shromažďovala a kdo o její činnosti věděl.

„Dějství sedmé: Odpovědnost hledá svého velitele. Řehka, který chce nyní do Senátu, stále dluží přesvědčivé vysvětlení svého kategorického popírání a veřejnost má důvod chtít vědět, co o činnosti podřízených věděl, jaké výstupy dostával, co přesně vlastně tak rozhodně popíral a jak to, že jeho podřízení, jak tvrdí bez jeho vědomí, budovali vlastní kontrarozvědku. Hlaváč by měl vysvětlit vztah mezi ministrovým pokynem, svou plnou důvěrou v náčelníka, kterého odmítl odvolat a zákonem č. 219/1999. Zůna by měl vysvětlit, jak hodlá svůj oznámený krok dotáhnout a koalice by měla přestat zacházet s celou věcí jako s nepohodlným bodem mezi dvěma tiskovými konferencemi. A velká média by měla ukázat, co to přesně znamená být hlídacím psem civilní demokracie a ne spojencem vojenské chunty,“ uzavírá Pavel Šik.